U nás se totiž na tituly ohled nebere, ba dokonce se na ně… no, prostě nebere. Tak se stalo, že před časem ostrouhal dokonce už na Hradě slušně udomácněný poněmčený kníže, jelikož většina podhradí raději poslala na trůn člověka ryze českého, dokonce prostého zemanského stavu. A povedlo se to dokonce opakovaně, když napodruhé v tomto duelu padl pro změnu prezident, byť pouze jmenovaný a velebený politicky sterilní akademickou půdou.

Máme tedy prezidenta z moci lidu. Většina národa si ho na základě voleb považuje, menšina je vůči němu ‘odporná‘. Je to její právo, i když by se už kvůli sobě mohla trochu zapřít a vůči vrcholnému představiteli státu projevovat alespoň základní míru slušnosti. Nejsem nekritickým obdivovatelem hradního pána, ale každopádně jeho voličem. Volby jsou totiž k tomu, abychom se svobodně dle vlastního přesvědčení a uvážení rozhodli pro relativně nejlepší nabídku. A já pochopil, že to, co jako konkurenci už dvakrát vygenerovalo podhradí (či spíše jak sami sebe vygenerovali někteří tamní narcistní poddaní), nestojí za fajfku tabáku, natož za hlas.

A protože mám zájem, aby ve zdraví a duševní pohodě dokončil svá služební léta, mám pro něj tip na kvalitativní vylepšení jeho dvořanské kamarily, jež se převážně skládá z rádců všelikých a – obávám se – z valné části lichotících, pochlebujících, pletichařících a tím mnohdy na špatnou cestu svádějících. Tím mým tipem je netradiční vánoční dárek: moudrý šašek!