Jiří Paroubek: Dech studené války

14.08.2020 17:26

Zdá se, že minimálně alespoň část amerických politických elit (Trumpova republikánská strana) se myšlenkové a s jistou nostalgií vrací do časů studené války. Tehdy USA jasně definovaly soupeře-nepřítele, kterým byl Sovětský svaz. A sdělily jasně i - důvody, ideologické, geopolitické a další -, proč je vlastně tento nepřítel nepřítelem. A postupně se stal i říší zla.

Jiří Paroubek: Dech studené války
Foto: archiv red, tan
Popisek: Jiří Paroubek
reklama

Sovětský svaz se v zásadě při řešení zahraničněpolitických problémů držel od časů J.V. Stalina staré ruské imperiální reálpolitiky. A Stalin byl mistrem této reálpolitiky. Proti tomu postavily Spojené státy, a s nimi vlastně celý západní svět, jiný společenskopolitický systém, s vysoce efektivní ekonomikou, ale podpořený velkou vojenskou silou. A protože Sovětský svaz měl své globální zájmy, spočívající v podpoře revolučních a v zásadě protiamerických hnutí po celém světě, čelily tomu Spojené státy rovněž globálním přístupem. A protože jejich hospodářská síla byla nekonečně větší, než-li hospodářská moc Sovětského svazu, zůstaly USA na přelomu 80. a 90. let minulého století na světovém kolbišti jako jediná supervelmoc. Sovětský svaz se ekonomicky, politicky i morálně zhroutil.

Rusko

Dnešní Rusko, Putinovo Rusko je státem, který je si vědom hranic své moci a síly. Má vynikající armádu, sofistikované zbraňové systémy, masu výtečně vycvičených vojáků, progresivní vojenskou doktrinu a tradičně skvělé velitelské kádry, ale nic z toho a ani soubor všech těchto faktorů neznamená, že by Rusko mohlo hrát v dnešním světě první, nebo alespoň druhé housle. Připomenu ještě, že ruské státní finance jsou překvapivě ve výtečném stavu. Deficit, státní dluh ruského státu nedosahuje ani 15% vytvářeného HDP této země. Kdyby Rusko použilo cca 150 mld. USD uložených ve svém Fondu budoucnosti, kam jsou ukládány přebytky z obchodování Ruska s ropou a zemním plynem, a další stamiliardy dolarů, jimiž Rusko disponuje v rezervách své centrální banky, tato země by hravě zaplatila veškeré své dluhy.

Rusko po desetiletích skvěle resuscitovalo v posledních letech svou pozici v oblasti zemědělské výroby, sankce Západu mu v této oblasti jednoznačně pomohly. Horší je to v oblasti průmyslu a ruské vedení, včetně nového technokratického premiéra, budou jistě zvažovat, jak použít peníze, které zatím mrtvě leží na účtech ruské centrální banky, k celkové modernizaci země, k uplatnění technologické revoluce, digitalizace a robotizace především v průmyslu.

Případ Číny

Je možné říci, že nejlépe z amerických politiků rozuměl Číně H. Kissinger a také jeho šéf někdejší americký prezident Nixon. Zejména pak demokratičtí prezidenti, Clinton a Obama, usilovali o to mít s Čínou vyrovnané, pragmatické a racionální vztahy. Část amerických politických elit, především pak republikánská strana, si ovšem vybrala Čínu, pro obraz svého ideálního nepřítele. Zapadá to do tradiční politiky amerických politických elit z doby studené války. Jasný nepřítel, a to jak v ideologické oblasti (zemi přece vede komunistická strana), tak v oblasti geopolitiky. Potíž je ovšem v tom, že Čína je světem pro sebe. Na rozdíl od Sovětského svazu nemá potřebu formovat svět podle svých ideologických představ, vyvážet je a jít do nežádoucích konfrontací. Ona především považuje za svůj základní úkol rozvíjet životní úroveň 1,4 miliardy svých obyvatel. Ve světě má Čína pochopitelně své hospodářské zájmy. Potřebuje suroviny, zejména z rozvojového světa a dodává do těchto zemí kvalitní a levné čínské spotřební zboží. Na výzkum a vývoj vydává Čína v současnosti mnohem více prostředků než-li Spojené státy a Evropská unie. Pak se ovšem nelze divit tomu, že Čína získává v některých technologiích předstih před Západem.

Anketa

Vážíte si Spojených států amerických coby klíčového spojence ČR?

9%
91%
hlasovalo: 34545 lidí

Americká vládní administrativa se snaží bojovat proti technologickému předstihu Číny strašením čínským nebezpečím, místo toho, aby omezila například vojenské výdaje USA ve státním rozpočtu převyšující v běžném roce částku 700 mld. USD. Čína nemá svůj vojenský rozpočet ani na úrovni čtvrtiny této sumy. A to jí dává pochopitelně příležitost přesunout velké finanční zdroje do výzkumu a vývoje a vzdělávání. Prostě Čína není soupeřem imperiálního typu jako Sovětský svaz. Její světový program "Pás a stezka" je dnes největším hospodářským projektem světa a, již funguje. Spojené státy proti tomuto globálnímu projektu nebyly schopny nabídnout světu srovnatelný projekt a naopak vycouvaly např. z projektu tichomořské spolupráce po nástupu D. Trumpa do prezidentského úřadu. A Čína pochopitelně tento prostor v Pacifické oblasti obsadila.

Nedomnívám se, že se stane v blízké budoucnosti něco světoborného, pokud se Čína stane během několika příštích let ekonomicky nejsilnější mocností světa. Nasytit a zvyšovat životní úroveň jejího obyvatelstva je tak gigantickým úkolem, že všechno ostatní je pro ní vedlejší.

To, že Čína hájí své oprávněné zájmy v Jihočínském moři, nemůže nikoho překvapovat. Ostatně USA si své "problémy" s moři, které je obklopují, vyřešily už dávno.

Pompeova návštěva u nás nebyla ničím jiným, než-li snahou předvést se americkému publiku před volbami, které v této zemi budou za necelé tři měsíce. A hrát protičínskou a protiruskou kartu je, jak se zdá, něco, co považují Trumpovi volební stratégové za spásu v nepříznivé situaci vývoje volebních preferencí, ve které se momentálně Trump a jeho republikáni nacházejí.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Martin Jan Stránský: Covid-19: krize, iluze i deziluze

9:23 Martin Jan Stránský: Covid-19: krize, iluze i deziluze

Pro jasnější pohled na dnešní krizovou situaci s covid-19 je zajímavé podívat se na poslední velkou …