Celá akce byla dobře zorganizována a dva mladí představitelé iniciativy „Milion chvilek“ měli svá napsaná vystoupení na slušné úrovni. Pokud jde o herce a umělce, kteří vystupovali na podiu, jsou to stále titíž, které vidíme na shromážděních přátel pravdy a lásky a české pravice zaměřených tu proti Zemanovi, předtím proti Klausovi, pak proti Paroubkovi a nyní proti Babišovi, stále. Jejich vyjádření na podporu nikým neohrožené a neohrožované demokracie v naší zemi a nikým nezpochybňované prozápadní orientace našeho státu, jsou stále stejná. Ti lidé potřebují obraz vnitřního nepřítele, čerta, který může na Mikuláše zastoupit při strašení dětí ve dvojici s Mikulášem čerta. Velice lituji paní Benešovou, se kterou jsem sice v minulosti měl nějaké spíše koncepční spory, ale která celým svým životem v zásadě dává záruku nezávislosti a neúplatnosti v oblasti justice.
Ovšem některé argumenty u části věcně argumentujících řečníků v oblasti ekologie či zemědělství, ale i v dalších oblastech by si představitelé vládních stran měli vzít za své. Neměli by je vůbec podceňovat. Koneckonců, politický zápas o budoucí orientaci země, o její příští podobu, proběhne nejspíš v boji blok proti bloku. Je čím dál tím více zřejmé, že ten levostředový a levicový blok povede A. Babiš, ať již jako premiér anebo v případě nutnosti i jako šéf hnutí ANO, stojící mimo vládu. Osobně si nemyslím, že odchod A. Babiše z předsednictví vlády by hnutí ANO nějak výrazně oslabil. Hnutí ANO bude schopno dělat pragmatickou politiku a díky svým levicovým spojencům (ČSSD a komunistům), se bude věnovat i nadále velmi pečlivě řešení sociálních problémů a životní úrovně občanů. V tomto směru můžeme říct, že právě končící rok společné vlády hnutí ANO a ČSSD, končí velmi dobrým výsledkem. Hospodářství běží, životní úroveň lidí měřeno růstem reálné mzdy i dalšími parametry vytrvale roste a roste i spokojenost lidí s vlastní životní úrovní.
Opozice v parlamentu žádá Babišovu hlavu
Každá opozice a tedy ani ta pravicová, nemůže postupovat jinak, nežli se snažit zkomplikovat život vládě. To nemůže nikoho překvapit, i když půjde do předem prohrané bitvy. Poté, co sociální demokraté v pátek nejtěsnější možnou většinou ve svém předsednictvu, podpořili pokračování činnosti ministrů ČSSD ve vládě, bude středeční hlasování o nedůvěře vládě, vyvolané pravicí, jen plácnutím do vody. Okamura bude sice také proti vládě, ale hlavně proti vládní účasti sociální demokracie ní s tím, že je připraven ji ve vládě vystřídat. Takže ve středu uslyšíme silná slova na adresu vlády, ale málo skutečně reálných argumentů o neúspěších vlády. Když vidím v hloučku před tiskovou konferencí šéfy všech pravicových stran v parlamentě, kteří vyhlásili nesmiřitelný boj vládě, neumím si představit, že někdo z nich by byl schopen A. Babiše ve funkci premiéra nahradit. Ostatně to, že nikdo ze stávajících politických představitelů parlamentní opozice není skutečným lídrem, který by předčil či se aspoň vyrovnal úrovni A. Babišovi, vystihli velmi dobře i organizátoři nedělního odpoledního setkání na Letné.
Nikdo z představitelů stran české pravice není ani tak řečnicky nadán a ani není tak čistý, posuzováno kauzami z minulosti, aby byl přirozeným vůdcem protivládního hnutí. Jediného z politiků, kterého nechali se vyjádřit byl proto někdejší premiér Petr Pithart, jehož premiérství ovšem skončilo téměř před třemi desítkami let a který se po svém odchodu ze Senátu již politice nevěnuje. A o němž také jen málokdo pochybuje, že je slušný člověk. Přitom je zřejmé, že pravice ve sněmovně nemá většinu hlasů nutných k odvolání vlády, ale to v tuto chvíli zřejmě není podstatné. Organizátoři shromáždění českou veřejnost ujistili, že budou ve svých akcích pokračovat dále i ve druhé polovině roku. S vyvrcholením o víkendu 16. a 17. listopadu, kdy budeme vzpomínat třicátého výročí sametové revoluce.
Role ČSSD
V nastalé situaci nezbývá ČSSD nic jiného, než pokračovat ve vládní účasti. Strana by ovšem měla mít jako klíčovou podmínku, že pokud bude A. Babiš obžalován v kauze „Čapí hnízdo“ anebo bude donucen vrátit zpět dotace z EU, které dostal Agrofert, ukončí vládní spolupráci za Babišova předsednictví. Umím si však dost dobře představit, že ČSSD bude ve vládě s hnutím ANO pokračovat i s jiným premiérem z hnutí ANO, nežli je A. Babiš. J. Hamáček má v předsednictvu strany, jak ukázalo hlasování předsednictva ČSSD v pátek, jen nejtěsnější většinu. Třetina členů předsednictva zůstala buďto doma anebo se hlasování vyhnula. Třetina se zdržela anebo byla proti a pro bylo 21 členů předsednictva. Lze předpokládat, že za této situace bude mít J. Hamáček velmi ztíženou pozici cokoliv ve straně prosadit.
Lidé myšlenkově spojení s bývalým vedením ČSSD Sobotka – Chovanec prostě chtějí z vlády odejít. Část krajských funkcionářů proto, že se domnívají, že tak bude snazší obnova nebo spíše udržení pozice ČSSD v krajských volbách na podzim roku 2020. Já si nemyslím, že to může nějak světoborně ČSSD pomoci. Ji by pomohla programová debata uvnitř strany i s jejími příznivci, jejímž výsledkem by byl moderní politický program. Straně by pomohlo také, pokud by mezi jejími ministry byli lidé, kteří představují co nejatraktivnější personální nabídku, což například v resortu kultury nebo na ministerstvu zahraničí, je řešitelné rychle.
Nezklamali mě ovšem někteří viditelní sociálnědemokratičtí politikové. V první řadě je to M. Poche a je to také bývalý europoslanec L. Rouček, kteří podpořili s politickou schizofrenií sobě vlastní politický protest proti vlastní vládě. Je zbytečné dodávat, že M. Poche je zřejmě hlavním viníkem děsuplného propadu ČSSD v komunálních volbách v Praze před tři čtvrtě rokem. ČSSD po těchto volbách ztratila své pozice jak na pražské radnici, tak na radnicích městských částí. A to tak, že tam nikdo z nich nezbyl.
Pokud jde o L. Roučka, to je zvláštní případ. Jedná se o mimořádně jazykově disponovaného člověka se západním univerzitním vzděláním. Chci jen připomenout, že ve volbách do EP v roce 2008 on a R. Falbr, dokázali pod vedením tehdejšího předsedy vlády za ČSSD Špidly, dosáhnout ve volbách na 8,8% hlasů. Potom jsme o Liborovi a jeho činnosti v EP pět let moc nevěděli, až v roce 2009 v eurovolbách získala sociální demokracie tehdy pod mým vedením sedm poslaneckých míst, tedy vlastně třetinu všech českých mandátů. A díky skoku ve volebním výsledku se mi podařilo dojednat s vedením Strany evropských socialistů, že se L. Rouček stal místopředsedou Evropského parlamentu. Myslím, že z českých soc. dem. poslanců nikdo lepší nebyl. A u Libora to byla skvělá znalost němčiny a angličtiny, pro které si vždy tuto svou volbu obhájím. To, že se pak L. Rouček choval spíš jako samostatná jednotka a jako hvězda, která převyšuje všechno ostatní, je jiná věc. Velmi dobrý volební výsledek ČSSD ve volbách do EP v roce 2009 nebyl totiž jeho volebním výsledkem. Dostal se tedy k této skvělé pozici v podstatě jako slepý k houslím. Teď by měl být ke straně alespoň loajální. Jeho vyjádření o tom, že stranu ovládli mafiáni, které učinil nedávno v médiích, není zrovna něčím, čím by ČSSD pomohl. Alespoň tak nějak srovnatelně k tomu jak ČSSD kdysi pomohla jemu.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
