Jiří Paroubek: Fórum čínských studií v Šanghaji

11. 9. 2019 19:10

V průběhu minulého týdne jsem dostal rychlé pozvání na „8. světové fórum čínských studií“v Šang-haji, s vedlejší specifikací „Čína a svět: sedmdesát let spolupráce“. Organizátoři konference ode mně chtěli vystoupení k česko-čínským a čínsko-evropskym vztahům a k jejich perspektivě. A také je zajímal můj pohled na sedmdesát let existence Čínské lidové republiky.

Jiří Paroubek: Fórum čínských studií v Šanghaji
Foto: archiv red, tan
Popisek: Jiří Paroubek

V příloze tohoto krátkého textu uvádím celý svůj projev, který byl pochopitelně přednášen v anglickém jazyce. 95% účastníků konference byli vědci, zabývající se čínskými studiemi z třiceti šesti zemí světa a také z Číny. Nicméně kongresu se zúčastnil také představitel sekretariátu politického byra zdejší komunistické strany v jedné osobě, aby vyjádřil zájem čínských vládních kruhů na prosazování čínské kultury ve světě. V hlavním panelu hostů vystoupili, kromě nemnoha politiků, především vynikající zahraniční odborníci-sinologové, kteří mimořádně zajímavě hovořili o čínské kultuře, o čínské historii, náboženství a také k dalším otázkám. Většina z nich byli na první pohled staří pánové, kteří ovšem hovořili s naprosto jasnou myslí a se zjevnou znalostí rozsáhlých reálií z čínské historie, kultury i jazyka. Všichni tito dříve narození zahraniční odborníci hovořili, jak jinak, nežli čínsky.

Jinak se musím zmínit ještě o dvou dojmech mimo konferenci. Ráno jsem navštívil muzeum- -galerii s rozsáhlými sbírkami starého čínského umění, hlavně maleb a keramiky. Viděl jsem keramiku i malby přes tisíc či dva tisíce let staré a překvapivě ve velmi dobrém stavu. Malby ukazovaly vlastně vývoj čínského malířství a výtvarného umění v posledních více než dvou tisících letech.

A druhá věc, která mě velmi překvapila a která se týká moderní doby. Byl jsem v Šanghaji už třikrát, ale nikdy jsem neměl možnost si město prohlédnout v centrální části při pomalé jízdě autem tak, jako dnes. Jen tak mimochodem, vzal jsem s povděkem dobrodiní klimatizovaného auta, neboť venku bylo i více než 33° a velká vlhkost vzduchu. Po této projížďce autem musím konstatovat, když vidím styl moderních budov a celkově řešení středu města, že Šanghaj má v centrální části města vynikající architekturu, kde je vidět rukopis progresivních architektů z Číny i z celého světa. A vynikající je také urbanistické řešení města s širokými bulváry a s vynikajícím způsobem udržovanou zelení. Čeští sinožrouti by se měli jet do Šanghaje alespoň podívat. Jen tak mimochodem je to město, kde žije asi 30 mil. lidí, z toho 24 mil. má ve městě trvalé bydliště.

 

Projev Jiřího Paroubka na osmé konferenci v Číně:

Dámy a pánové,

Když jsem v polovině roku 2005 poprvé, tehdy jako předseda české vlády, přiletěl do Číny k jednání s nejvyššími představiteli země, znal jsem Čínu jen ze statistik a knih. Domluvili jsme se tehdy na prohlubování vzájemné ekonomické spolupráce. Vláda pod mým vedením ovšem skončila ve II. polovině roku 2006. A následující pravicové české vlády až do roku 2013 ignorovaly možnosti větší spolupráce s Čínou. Naopak české vlády od roku 2014 se snaží o intenzifikaci ekonomické spolupráce obou zemí v rámci strategické spolupráce mezi oběma zeměmi.

V roce 2007 jsem navštívil Čínu znovu, jako předseda největší opoziční strany. Čínské hospodářství tehdy rostlo 9% tempy ročně. Při tomto růstu HDP docházelo k růstu společenského bohatství země prakticky o pětinu za dva roky a to bylo vidět na každém roku.

Od roku 2016 jsem navštěvoval Čínu při řadě příležitostí a také jsem se zúčastňovat kongresů a na fór zabývajících se projektem Belt and Road.

Čínská lidová republika od roku 1978, kdy byly tehdejším nejvyšším představitelem Teng Siao-pchingem zahájeny společenské reformy a zejména reformy ekonomické, nastoupila cestu dechberoucího rozvoje. Čtyři desítky let roste čínské hospodářství nebývalými tempy a podílí se nejvýznamnější měrou ze všech států na světovém hospodářském růstu. Svou ekonomickou úspěšností a rychlým zvyšováním životní úrovně svých občanů Čína ukazuje atraktivitu svého alternativního modelu i pro jiné země světa mimo okruh zemí Západu. Politické myšlení Západu vycházelo vždy z tzv. Washingtonského konsensu, podle kterého by vlády zemí třetího světa, měly privatizovat státem vlastněné firmy a to co nejdříve. Zároveň by měly za všech okolností podporovat volný trh, deregulovat ekonomiku a omezit výdaje. A vedle toho, jako třešnička na dortu, by měla být tato ekonomická modernizace nevyhnutelně následována demokratizací. Tedy přesněji, uplatněním západního modelu liberální demokracie. Tento model se uskutečnil například v Japonsku, v Jižní Koreji a již předtím v Indii, ale i v některých dalších zemích tzv. „asijských tygrů“.

Čína je však nesrovnatelně větší než všechny zmíněné asijské země s výjimkou Indie a je také unikátní civilizací sahající několik tisíc let do minulosti. Úspěšnost posledních čtyřiceti let Číny je způsobena podle objektivního pozorovatele ze Západu, jako jsem já, kombinací několika jedinečných faktorů: konkurenceschopná ekonomika, plánování a státní zásahy, soukromé podnikání, velká a disciplinovaná pracovní síla a masivní zahraniční i domácí investice. Nyní, v této etapě svého rozvoje Čína sleduje i jiné cíle nežli „jen“ hospodářský růst. Je to snaha restrukturalizovat svou ekonomiku, omezit výrobu produktů těžkého průmyslu s negativním dopadem na životní prostředí a postupně zajistit přechod k high–tech státu, s důrazem na „zelenou ekonomiku“ jež spoléhá na rozvoj domácí spotřeby a služeb.

Nejen Čína, ale i země Západu si uvědomují současnou zlomovou situaci, která se odehrává v ekonomické oblasti, v technologiích tažených umělou inteligencí a robotizací. Jedná se o skutečnou technologickou revoluci. Ve společnosti, která otevírá cestu decentralizaci a většímu podílu ekonomiky lokálního cyklu. Ekonomiky, která musí akceptovat ústup od orientace na krátkodobé zisky ve prospěch potřeb společenského rozvoje a životního prostředí. Tohle poznání je, myslím, pro země Západu i Čínu společné.

Jsem ze země, kde se ne všichni dokážou objektivně zamyslet nad projektem, se kterým přišel čínský prezident Si v roce 2013. Tak, jak já vidím projekt „Belt and Road“, tak si myslím, že může být fenoménem zajišťujícím udržitelný hospodářský růst ve světě na dlouhou dobu.

Je samozřejmé, že i Čína sleduje své strategické cíle. Chce posílit pozici svých provincií ve svém středu a na západě Číny v ekonomice země tak, aby také ony zrychlily svůj ekonomický růst a aby se více podílely na tvorbě HDP země.

Čínská vláda alokovala pro tento projekt do „Silk Road Fund“ na počátku desítky miliard dolarů a do budoucna se hovoří o použití až jednoho bilionu dolarů. Tento grandiózní projekt má světový formát a celou řadu ambiciózních cílů. Chce udržet vysoký hospodářský růst v Číně a přenést tuto dynamiku také do ekonomik zemí střední Asie, jižní Asie, do východní Afriky, do Středomoří a tedy i do Evropy. A otevření Číny prostřednictvím projektu Belt and Road, zejména k hospodářské spolupráci se zeměmi Asie a Afriky i Latinské Ameriky, může Číně pomoci se vyrovnat s dopadem obchodní války s USA zahájené před rokem a půl americkým prezidentem. Problémem některých politiků v mé zemi je ideologické vidění světa. A asi to není jen specifikum mé země. Já si myslím, že pro svět i mou zemi je dobré to, co je dobré pro lidi. A pro lidi je dobrý hospodářský růst a z toho plynoucí růst jejich životní úrovně. A pokud projekty Silk Road Economic Belt a Century Maritime Silk Road jsou takovým nástrojem povzbuzujícím hospodářský růst, vidím to jako pozitivní. Vidím to jako velmi dobrou příležitost a schůdnou možnost i pro země střední Evropy. Ostatně nedávno, při jarní návštěvě čínského prezidenta Si v Itálii došlo k významnému posunu pohledu na projekt Belt and Road i u italské vlády. Itálie přitom patří k největším ekonomikám Evropy.

Žijeme v zajímavé době. Evropské politické elity nyní sledují zejména aktuální dění v parlamentu Velké Británie, který řeší vystoupení své země z EU. Je to napínavé jako fotbalový zápas v závěru prodloužení. Sedmadvaceti státům Evropské unie půjde o to, minimalizovat negativní dopady Brexitu na jejich ekonomiky. Celý svět také očekává, jak dopadnou obchodní rozhovory mezi Čínou a Spojenými státy a poté mezi USA a EU. Pro ekonomiku Česka, která je podobně jako sousední Německo ekonomikou postavenou na exportu, je zajímavé to, aby svět nebyl přehrazován celními bariérami a administrativními či jinými překážkami, které brání volnému obchodu.

Ať se to komu líbí nebo ne, v těchto letech se formuje nový světový ekonomický a politický pořádek. A projekt Belt and Road je jedním z nástrojů k jeho vytvoření.

Čína za 70 let existence lidové Číny udělala ohromný, neslýchaný pokrok. Ze zaostalé agrární země s minimální rolí průmyslu, vyrostla ekonomika, která se během několika let stane nejsilnější ekonomikou světa. Již dnes existují významné technologie, v nichž Čína dokonce překonává nejsilnější ekonomiky západního světa. A mírová koexistence a zároveň soutěž a široká obchodní spolupráce jsou výhodné pro všechny, pro celé lidstvo.

V závěru mého vystoupení mi dovolte říci, že nevidím žádný problém v klidné koexistenci dvou modelů ekonomického a společenského rozvoje, tedy toho západního a čínského. Neruší mě vůbec představa, že pro část zemí třetího světa bude ten čínský model, který ukázal za čtyřicet let svou velkou životaschopnost a úspěšnost příkladem hodným následování.

Projekt Belt and Road může pomoci rozvoji světové ekonomiky, ale také mírové stabilitě světa.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…