Mám rád jih Francie a jezdím tam už od roku 1991 a posledních osm let stále do stejného hotelu u moře. Alespoň na pár dní. Pokud jsem v Paříži, pohybuji se nejčastěji na nejhezčích bulvárech města, v jeho nejvýstavnější části. Ale samozřejmě se mně také stalo, byť trochu nechtěně, že jsem přišel i do jiných částí Paříže. Široké ulice - bulváry v těch „jiných“ částech Paříže mají v podstatě stejné urbanistické řešení a architekturu, ale žijí tam trochu jiní lidé, respektive lidé s poněkud odlišnou kulturou: Afričané, Asiaté. Prostě je to Paříž, ale je to jiné město, než jsou například domy a jejich obyvatelé u bulváru Saint Germain.

I mně chvíli trvalo, než jsem pochopil, proč vlastně desítky tisíc lidí v tzv. hnutí „Žlutých vest“ po celé Francii dlouhé týdny o víkendu demonstrovaly. Vždyť přeci na těch bulvárech a na tom Azurovém pobřeží je tak krásně... Bohužel, je ale také jiná Francie nežli Francie hotelů, do kterých jezdí buržoazie a kosmopolitní vyšší střední třída ze západní Evropy. A nemusím mluvit ani o Francii statisíců mladých nezaměstnaných lidí, jejichž předkové přišli do Francie před dvěma či třemi generacemi z bývalých francouzských kolonií. U těchto lidí je bída často dědičná. U hnutí „Žlutých vest“ převážili lidé z „bílé“ nižší střední třídy, zaměstnanců i živnostníků. Prostě ti lidé, kteří pracují, aby každý měsíc zaplatili své složenky a aby zjistili na konci každého měsíce, že jim vlastně po zaplacení účtů už nic nezbývá.

Proti velkým demonstracím nasadila francouzská státní moc masivně policisty a snažila se toto hnutí rozbít a utlumit. Je otázkou, zda se toto hnutí ještě v září vzpamatuje a v jakém rozsahu.