Z debaty vyplynula naprostá nedostatečnost Danuše Nerudové, která prostě nezvládla žádné z debatovaných témat na úrovni, která by odpovídala váze prezidentské funkce.

Po jejích předchozích výkonech pro mě už není ani překvapením, že nezvládá také to, co by mělo být její předností: tedy ekonomická témata.

V okamžiku, kdy nastala debata kandidátů o inflaci, selhali vlastně oba dva provládní kandidáti zcela fatálním způsobem. A. Babiš je praktik, který rozumí národnímu hospodářství lépe než finesám katedrových ekonomů, kteří připravovali do debaty Pavla a Nerudovou. Rozebral proto oba oponenty na prvočinitele.

Pokud lidé chtějí věřit tomu, že jedna plus jedna rovná se dvě, pak museli dát za pravdu logice Babišových tvrzení, že další zvyšování úrokové míry Českou národní bankou (stejně jako zvýšení základní úrokové sazby touto bankou až na neúnosných 7%), je blud, který by uvrhl české hospodářství především v segmentu malých a středních firem do neštěstí.

D. Nerudové se v debatě příliš nepovedl bonmot s tím, že Babiš chce nízkou úrokovou míru u nás kvůli svým firmám, které si půjčují úvěry. I to je pochopitelně blud, který na místě Babiš vyvrátil, neboť firmy z koncernu Agrofert mají příjmy částečně v eurech a mohou si tedy půjčovat úvěry v eurech za sazbu více než trojnásobně nižší nežli to mohou dělat české firmy bez eurových příjmů. Nebyl bych možná tak optimistický, že si v eurech lze půjčit za úrok 1,75%, jak to říkal A. Babiš, ale určitě lze získat úvěr v eurech pod 2% úrokové míry.