Prvním článkem byl výtvor Karla Schwarzenberga, věnovaný jeho válečnickému a politickému idolu, rakouskému maršálovi Radeckému z Radče. Prý je na čase, aby se jeho socha, odstraněná z Malostranského náměstí po vzniku Československé republiky v roce 1918, vrátila zpět na „své“ místo.

Ve svém článku jsem uvedl, proč nevidím jediný důvod, aby se socha rakouského kondotiéra, potlačujícího v 19. století italské národně-osvobozovací hnutí, vrátila na jedno z nejvýznamnějších náměstí v Praze. Nota bene na místo, kde počínaje rokem 1928 až do německé okupace, kdy byla odstraněna (1940), byla umístěna socha významného francouzského historika, slavisty a velkého přítele českého národa Ernesta Denise.

Pokud Radecký prospíval habsburské monarchii, pak Denis svými historickými pracemi o Češích a jejich historii, zejména v pobělohorském období, přispěl v době před I. světovou válkou k tomu, aby francouzské společenské elity vůbec pochopily, že český národ je samostatnou národní a politickou entitou. To bylo důležité i pro ovlivnění francouzských politiků při zahraniční akci T. G. Masaryka, předcházející vznik samostatného československého státu. Naopak, Radecký pro český národ neudělal nic, kromě toho, že vedl mj. také české vojáky v rakouském vojsku na jatka v řadě bitev, které vybojoval v zájmu habsburské dynastie.

Je zvláštní, jakou ideologickou nesnášenlivostí jsou většinou posedlí zastánci symbolů prohnilé habsburské monarchie. To ve svém článku ve čtvrtečních LN (20.8.) skvěle předvádí Ivana Kalinová Kyzourová, podle svého vyjádření historička umění. Snažil jsem se najít o této dámě nějakou informaci prostřednictví internetu. Nebyl jsem úspěšný. Možná, že je to jen má neschopnost pracovat s těmito moderními informačními nástroji. Nevím tedy vůbec, jaký je život a dílo této dámy. Předpokládám, že velkolepé, když se odvažuje napadat stanovisko – memorandum 25 historiků umění, jak sama píše, vesměs docentů, profesorů a vedoucích kateder dějin umění, zveřejněné na stránkách Ústavu dějin umění Akademie věd proti umístění Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Prý to této, pro mě neznámé dámě, jejíž život a dílo je mně zahaleno tajemstvím, připomněla 50. léta. Dámě se nelíbí, že tato elita oboru také tvrdí, že kopie sloupu „je neautentickým, zcela nevěrohodným dílem, pouhou napodobeninou a banální atrakcí, která rušivě vstoupí do prostoru Staroměstského náměstí“. Na jiném místě svého článku Kyzourová píše, že se v případě instalace sloupu jedná o „instalaci repliky sloupu“. Tuto instalaci „repliky“ na Staroměstském náměstí „doporučil Útvar rozvoje hl. m. Prahy i expertní skupina magistrátu atd.“. No, pokud tito všichni pánové a dámy z Magistrátu doporučili instalaci repliky, tak měli zabránit instalaci napodobeniny Mariánského sloupu na jedno z hlavních náměstí města. Sloup není replikou, protože není přesnou kopií původního sloupu. Je vlastně jen hromadou kamení zpracovanou zručným kameníkem, bez jakékoliv historické a umělecké hodnoty.