Představte si smrtelně nemocného pacienta v kómatu, napojeného na plicní ventilaci, infuzi a žaludeční sondu. Vypnete ventilátor, a je konec. Totéž nastane při přerušení infuzí glukózy s podpůrnými léky a podávání kašovité stravy prostřednictvím žaludeční sondy. Otázku vyměšování, představující de facto jediné vnější projevy takto definované živé mrtvoly, ponechám raději stranou.

Bez ohledu na ideologická klišé a propagandistické bláboly evropských politiků, samozřejmě včetně našeho politického ansámblu, je přirovnání k člověku v kómatu na přístrojích racionálním a poměrně přesným popisem situace, v níž se v současné době nachází Ukrajina. Její vedení v čele s Vladimírem Zelenským si toho totiž naložilo podstatně víc, než je tato země schopna přes veškerou snahu a vnější podporu zvládnout a zvrátit vítězství ve válce s Ruskou federací na svou stranu.

Logika věci je neúprosná. Klíčovými faktory války jsou ekonomika a demografie. V obou oblastech musí existovat aspoň přibližná rovnováha mezi produkcí a spotřebou zdrojů. To platí pro kteroukoliv zemi, která chce být uznávána za plnohodnotný stát a přežít. Ukrajina schopnost vyvažovat obě tyto oblasti už dávno ztratila. Při životě ji drží „ventilace“ ve formě mediální a politické podpory ze strany západních „spojenců“, do „žil“ ji proudí „infuze“ financí, vyražených z důchodců, zdravotnictví a školství dárcovských zemí.