Není totiž možné dělat novou politiku se starými kádry. To chápou všichni a v první řadě to vždycky chápal Bohuslav Sobotka. Do půl roku poté, co jsem odešel z funkce předsedy ČSSD a přestal řídit aparát Lidového domu, zmizeli z ústředního sekretariátu strany všichni lidé, kteří byli domněle nebo skutečně politicky spjatí se mnou. A tak například místo mimořádně schopného šéfa marketingu Petra Dimuna (ten zmizel po třech týdnech) se objevili zcela neschopní Sobotkovi poskoci, dodaní zřejmě agenturou Bison & Rose. Podle toho také marketing ČSSD v následujících letech vypadal. Česká veřejnost, alespoň ta její levicová část, očekává, že se podaří resuscitovat historicky nejstarší politickou stranu v zemi – sociální demokracii.

Strana se však zatím nevydala tou správnou cestou. Nemění zásadním způsobem ani svůj program, kterým by mohla přitáhnout nové vrstvy a skupiny voličů. Zůstává stále u impotentního marketingu, jako za Sobotkových časů. A jediné, na čem záleží, je prosazení jmenování diletanta, který se účastní veřejných akcí strany, včetně jejích tiskových konferencí, v oblečení jako od táboráku, ministrem kultury. A to jen proto, že je kámošem bývalého předsedy strany Sobotky. Obávám se, že tuto vazbu, a několikrát jsem na to ve svých článcích upozornil, Miloš Zeman dobře zná. Mít jediný kvalifikační předpoklad pro výkon funkce ministra kultury, spočívající v kamarádšoftu s bývalým předsedou strany, je neslýchané.

Ale vrátím se k té své původní myšlence. V seznamu členů předsednictva ČSSD se objevují jména, která se rozhodujícím způsobem podílela na dnešním tragickém stavu sociální demokracie. Je tam Sobotka a je tam také Marksová-Tominová. Sobotka svou neschopností a bezprincipiálností přivedl stranu až k ubohým 7 % ve volbách do sněmovny a Marksová-Tominová nebyla vůbec schopna čelit marketingu A. Babiše, který prodával výplody ministerstva práce za svoje. Prostě neodpustitelný diletantismus.