Staněk se vlastní neobratností (a patrně ve snaze vyhovět prezidentovi) dostal do kauzy, na kterou mediálně naprosto nestačil. Šéf Národní galerie, kterého Staněk odvolal, má spoustu kamarádů mezi umělci. Stačilo by jen zveřejnit seznam uměleckých děl a jména umělců, od kterých nakoupila NG za účinkování pana Fajta umělecká díla. Myslím, že to je klíč k celému problému i k jeho řešení. Nicméně demise ministra je na stole a prezident by měl konat.

Předseda ČSSD Hamáček mu však celou věc zrovna neulehčuje. Jeho nominantem na pozici ministra kultury Michal Šmarda, přítel B. Sobotky, který s sebou táhne celé Sobotkovo zázemí, tj. Pokorného a Bisony. Ti mu mohou dělat mediální krytí. To je jistě cenné, jak pro nového ministra, tak pro stranu, ale je to nepříjemná zpráva jak pro prezidenta, tak pro předsedu vlády. Ti lidé, kteří způsobili do značné míry kolaps koaliční spolupráce mezi ČSSD a hnutím ANO za Sobotky, za Sobotkova premiérství, se tam mají vrátit. M. Šmarda je jistě mimořádně úspěšný komunální politik. Ale organizovat národopisné dýchánky na Vysočině v rámci desetitisícového města není tou nejlepší průpravou pro vedení poměrně složitého resortu. Spoléhat jen na mediální krytí s využitím všech možností R. Pokorného a Růžičky, není tím nejlepším kvalifikačním předpokladem.