Dohody prý mají být plněny. Je třeba říct, že se jednalo o opravdu neuvážený slib Sobotkovy vlády, která v okamžiku jakési duševní krize svého předsedy a také ministra obrany odsouhlasila, že ČR během relativně krátké doby, tedy do poloviny 20. let, bude vynakládat na vojenské výdaje ze státního rozpočtu ekvivalent 2% HDP. Přitom ještě nedávno ČR měla v ročních státních rozpočtech na obranu vyčleněno necelých 50 mld. Kč. V roce 2024 by to již mělo být 130 mld. Kč. Co je ale moc, to je příliš.

Pokud by se vyházely peníze z okna naprosto neúčelně na zbrojení a v takových objemech, pak by samozřejmě nebylo na potřebnější věci. Na platy učitelů, na penze důchodců, na platy policistů, hasičů a zdravotníků (Tedy mám na mysli na jejich trvalé navyšování, jak vláda přislíbila a jak si to jistě všichni přejeme.). A nejde jen o platy a důchody. Potřebujeme dávat velké peníze na vědu a výzkum, na podporu rodin s dětmi, ale také třeba na ochranu kulturních památek, na výstavbu dálniční sítě a vysokorychlostních železnic atd. atd.

Pokud strany české pravice, tuto zatím úvahu vicepremiéra Hamáčka a zatím pozitivní neutralitu v této věci premiéra Babiše, chtějí napadat, měly by říct, které programy by vláda měla seškrtat. Respektive, které programy a rozpočtové kapitoly státního rozpočtu seškrtají oni, pokud se z božího dopuštění jednou dostanou do vlády. Babišova vláda určitě není ideálním uskupením, ale má alespoň jakous takous představu o základních potřebách lidí v tomto státě. To představitelům české pravice zcela chybí.