Jak jsem Arnošta poznal, byl to živel. Do posledních let svého života temperamentní, živý, vtipný, milý člověk s brilantním intelektem.

Seznámili jsme se vlastně díky Jiřímu Krampolovi a naším společným pořadům, které jsme s Jiřím Krampolem dělali vlastně průběžně, zejména v letech 2005 – 2006 pod názvem Premiéra s premiérem. A později, když už jsem premiérem nebyl, pod jinými názvy. Projezdili jsme s J.Krampolem vlastně desítky českých měst a povídali jsme si, už ani nevím, jestli s hosty Jiřího Krampola anebo s mými hosty. Podstata pořadu byla v tom, aby se lidé dobře bavili a byla v něm i muzika, takže to nebylo jen mluvené slovo. Poměrně častým hostem tohoto zábavního pořadu byl právě Arnošt Lustig. A to byla příležitost k tomu, abychom se blíže poznali i mimo tato podvečerní setkávání před diváky.

Arnošt byl při našich večerních pořadech trochu specifický. Jedna či dvě veselé historky ze života sice  v jeho podání pokaždé byly, ale pak se vracel k častému tématu svého života a svých knih. A to byla válka a koncentrační tábor. V lepším případě pak ještě pobyt v Terezíně. A sem tam Arnošt vyprávěl historky, kdy nejen mně, ale i divákům tuhla krev v žilách. Nikdo z diváků ale nepochyboval o tom, že je to jeho hluboký prožitek a prostě jsme to tak všichni brali. A při příštím pořadem v jiném městě, se Arnošt objevil opět s novou hezkou historkou a přidal nějakou i z války. Myslím, že mu občas Jirka Krampol i naznačil, že by bylo dobré ubrat z válečného repertoáru, ale v průběhu pořadu se Arnošt prostě udržet nedal.

Arnošt Lustig mi jednou vyprávěl, jak blízko vlastně má k sociální demokracii, protože jeho tatínek, zřejmě hodně chudý člověk, alespoň podle Arnoštova vyprávění, byl před válkou sociálním demokratem. Když v roce 2008 slavila sociální demokracie 130. výročí svého vzniku v Praze na Žofíně, pozval jsem Arnošta Lustiga mezi  hosty. Mimochodem, byl to opravdu skvělý večer s několika velkými politickými projevy,  a to nejen předsedy české sociální demokracie, ale zejména s projevy bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera a slovenského premiéra Róberta Fica. Mezi krásné zážitky patřil i hudební doprovodný pořad.