Včera ohlásil kandidaturu na předsedu ČSSD jejich protežé, starosta Nového Města na Moravě, M. Šmarda. Jak již bylo zjištěno před časem při lustraci jeho personálních předpokladů pro výkon ministra kultury (do této funkce neprošel kvůli vetu prezidenta republiky), má Šmarda středoškolské vzdělání ukončené maturitou a nezná žádný cizí jazyk. Znalost cizích jazyků je ovšem pro kandidáta na předsedu sociální demokracievýznamným personálním předpokladem pro výkon této funkce. Předseda strany by měl být schopen aktivně vyhledávat politické kontakty především v německy mluvícím prostředí, tedy s německou SPD a rakouskou SPÖ. Není možné spoléhat ve všem na překladatele. Měl by být také schopen číst zahraniční tisk, když ne německý, tak alespoň anglický. Mít jej jako zdroj informací.

A programy a politická praxe zahraničních sociálně-demokratických a socialistických stran by pro něj měly být inspirací. Pokud ale nebude schopen komunikovat alespoň v některém ze západoevropských jazyků (hodila by se i francouzština), bude to podobně trapné, jako výstupy Bohuslava Sobotky s jeho projevy v angličtině. Tyto projevy probíhaly, jak známo, ve stylu úrovně jazykových znalostí francouzských četníků ve filmu „Četník v New Yorku“. Mám na mysli onu krásnou frázi, která jediná byla francouzskými četníky v angličtině zvládnutá: „My flowers are beautiful“. Tím nechci Šmardu zesměšňovat. Prostě jen nepatřil k pilným žákům gymnázia, kde se mohl alespoň slušné základy jednoho světového jazyka naučit a na těchto základech pak dalších 25 let (!) pracovat. Ostatně osobním přítelem Šmardy je, jak známo, B. Sobotka. Také B. Sobotka prozahálel dlouhá léta po ukončení vysoké školy lenošením v poslanecké sněmovně a z vysoka kašlal na práci na zlepšování své jazykové vybavenosti. I díky tomu se zahraniční vztahy ČSSD postupně omezovaly, omezovaly a chřadly, až skoro uchřadly.

Mít v dnešním složitém světě v čele (dříve) významné politické strany člověka, který není schopen se podívat dál nežli za humna, člověka, ktetý se přirozeně nerozhlíží po světě a nehledá inspiraci, by bylo špatné.

Vždy jsem nicméně s údivem zíral na řečnické výkony tohoto muže při nejrůznějších příležitostech. Byly to výkony, pro které mají Němci krásné slovo „Der Maulheld“, do češtiny přeloženo „tlučhuba“. Ta jeho vystoupení se dají okamžitě tisknout. Problém je jen v tom, že vesměs nemají žádný obsah.