Nedávno jsme si připomněli nekulaté a neslavné výročí okupace armádami „spřátelených“ zemí a zároveň i kulaté a ještě neslavnější výročí okamžiku, kdy se jednota národa semknutého proti okupaci začala viditelně drolit pod střelbou vlastních lidí. Tématu se věnovaly i Parlamentní listy, které ještě tento týden přinesly zajímavou úvahu nazvanou Dubček, Smrkovský nebo Kriegel nebyli žádní „naši“. Příště se ptejte Rádia Jerevan. Autorem článku je Zbyněk Hutar a k přečtení je ZDE.

Svatá prostoto!

Mohli jsme se setkat se vzpomínkami pamětníků, články historiků i ignorací mladších generací, pro které je „dějepisem“ nejen rok 1968, ale i celá éra „radostného budování rozvinuté socialistické společnosti.“ Ve vzpomínkách pamětníků se mísily naivní postesky nad promarněnou šancí vybudovat vzorový socialismus s lidskou tváří s realistickými odhaleními skutečných postojů tehdejších představitelů státu, ke kterým zaskočený národ upíral marné naděje vyjadřované hlavním heslem srpna 1968 „Jsme s vámi, buďte s námi!“ Co ovšem prakticky scházelo, bylo hodnocení tehdejších událostí z odstupu a delší historické perspektivy.