Ještě před půl rokem probruselští úředníci, politici či žurnalisté panikařili, že vše převálcují populisté a extrémisté. To nenastalo, ale co teď nastalo, je boj mainstreamových politiků a úředníků proti jiným mainstreamovým úředníkům. Takže nebojujeme jenom my „potížisté“.
Bojují mezi sebou lidovci a progresisté, lidovci proti lidovcům, lidovci proti Merkelové, všichni proti dohodám, učiněným v Ósace Merkelovou. A v rodném Německu se Angele Merkelové bouří nejen opozice, což patří k věci, ale doslova se rozzuřili i vládní sociální demokraté, že nakonec Angela Merkelová odsouhlasila jako kandidátku na předsedkyni komise Ursulu von der Leyen, kterou jako jednu z posledních variant naopak navrhl Emmanuel Macron.
Napsal jsem v nadpise bitvu. A šlo skutečně jen o to, zabránit za každou cenu prosazení ať již Manfreda Webera, či Franse Timmermanse na funkci předsedy komise. Oba dva se rozhodující měrou podílejí na šikaně zatím jen Polska či Maďarska a spouštění mechanismu dle čl. 7.
Naši eurofilové doslova šílí.
A vysmívají se a hlavně - a to není bez zajímavosti - přejí Babišovi a tím i České republice to nejhorší.
Tomáš Prouza, doslova sluníčkář, havlista a eurofil, jinak svého času státní tajemník za Sobotkovy vlády, pro EU napsal na Twitteru: Geniální vyjednávací úspěch české vlády a V4: v čele Evropské komise politička, která chce Spojené státy evropské, v čele Evropské rady vůči V4 nejkritičtější premiér Beneluxu, šéfem pro zahraniční politiku člověk, který toho o středu Evropy moc neví. To, že desetitisíce úředníků a novinářů, jež žijí z existence Evropské unie a nepřejí si žádné změny, budou jistě připraveni zaútočit na Českou republiku, tak jak to udělali na Polsko či Maďarsko, je zřejmé. Pojem právního státu je kaučukový. Jejich milec Emmanuel Macron může zostřovat policejní zákony, ale podporuje migraci, podporuje mísení kultur a je nenapadnutelný a nikdo se jej neodváží na bruselské úrovni kritizovat. Kdyby totéž udělal Babiš, samozřejmě poslušní úředníci EK už startují řízení, a Timmermans, který na 90 procent opět získá portfólio spravedlnosti, už teď diktuje rozhodnutí. To, že španělský budoucí šéf pro zahraniční politiku toho o středu Evropy moc neví, je zcela nedůležité. Nikdo tento úřad nepotřebuje. Byl směšný v této fázi a byl směšný i předtím. Snad má každý stát svého ministra zahraničí. Ale jednu výhodu to rozhodně má. Jak známo, Španělsko nikdy neuznalo samostatnost Kosova, a to určitě mnozí z nás pokládáme za správné. No, bude pikantní, až hlavní ministr evropských zahraničních věcí bude dojednávat věci mezi Srbskem a Kosovem, a jeho země, ze které pochází, nebude Kosovo uznávat. Už se na to těším. Jinak opakuji, je to zcela zbytečná funkce.
To, že Ursula von der Leyen kdysi promlouvala o Spojených státech evropských, tako o tom Winston Churchil v roce 1946 také hovořil. A kde je dnes Velká Británie. Rozdíl je praxe. S Weberem a Timmermansem máme špatné zkušenosti, a když Ivan Bartoš si s Timmermansem domlouvá sankce proti Andreji Babišovi, tak prostě víme, že je to nepřítel. Budoucí předsedkyni Komise si také můžeme pokusit převychovat.
Také Thomas Kulidakis napsal radostný článek: Babišovo fiasko v Bruselu.
„Tři dny jednání, hrdinného bití se českého premiéra v hruď a výsledek je víc než tristní. Řečeno slovy písně skupiny Pražský výběr - Babiš se snažil, zaživa smažil a výsledek je na pendrek. Hlavně že celá slavná V4 jednomyslně souhlasila.“
Nuže asi tak, pánové:
Andrej Babiš je první český premiér, který se postavil proti celému proudu západoevropských politiků, který námi středo a východoevropskými vesničany opovrhují, a donutil je změnit nastavenou trajektologii, kterou si panstvo Merkelová –Tusk –Macron – Rutte – Sanchez připravilo v malém úzkém mocenském dohovoru v Ósace. Člověka doslova jímala hrůza z argumentace například španělského premiéra Sancheze, který se osopil na Babiše, jakým právem se vůbec odvažuje odmítat Timmermanse, který je hlavním nositelem evropských hodnot.
Šikany? Inkvizice?
Oni si snad skutečně myslí, že jsme křováci. Až bude mít španělský premiér Sanchez tak nízkou nezaměstnanost, jako my, tak se nám může rovnat. Pro nás rozhodně vzorem nejsou.
Kulidakis se dále Babišovi vysmívá, že dosluhující bruselský premiér Charles Michel, který zřejmě bude předsedou Rady, je daleko fanatičtější než Timmermans. No. Charles Michel tam je zvolený jen na polovinu období. Takže když bude zlobit, tak nemusí být znovu zvolen. Jasné? Mimochodem, je příznačné, jak tento liberálně demokratický proevropský novinář vlastně přiznává charakter proevropských politiků, že jsou zákeřní a netolerantní. Konstatuje, „že to bude právě on, kdo bude mít pravomoc ve finále rozhodnout o programu jednání, kdy se bude hlasovat většinově, a kdy ne“. Ano. To je ta jejich demokracie: Nemyslíš jako my, nemáš žádné právo. Typické.
Kulidakis si též klade otázku, proč se Babiš zastává Polska či Maďarska, že tím nehájí naše zájmy. Ale samozřejmě, že hájí. Víme, co dělá Bartoš a lidovci v Bruselu, celá ta pátá kolona… Když dnes bude bránit Babiš coby předsedající V4 své kolegy, oni příště budou chránit jeho.
A ještě jedno.
Západní politici námi opovrhují, vysmívají se nám. A Babiš jim ukázal, že se jich nebojí. A svou úlohu současného předsedy V4 i premiéra České republiky pro tuto bitvu zvládl výborně.
A další bitvy jeho i nás čekají.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
