Ano, nezabránil jsem průjezdu cizích vojsk naší zemí a napomohla tomu i pátá kolona brněnské skupiny „Žít Brno“, jejíž členové se vloudili do mého štábu. Váhal jsem, zda bych se neměl zastřelit, ale v tom okamžiku jsem zjistil, že nemám zbraň. I proto jsem se rozhodl pro změnu strategie i taktiky. Věděl jsem, že čas hraje pro nás. A měl jsem pravdu.

Byla připravena formálně nenapadnutelná akce, označená jednak podle známého výroku Reinharda Heydricha: „Češi jsou smějící se bestie“ a jednak podle vojenských metod národního hrdiny Jana Žižky z Trocnova: „vozová hradba“ i hesla: „Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme“.

Dokázali jsme systematickou partyzánskou prací vpašovat do řídících orgánů ministerstva dopravy naše lidi, kteří skvělou sabotážní prací, prakticky paralyzovali dostavbu dálniční sítě D1 směr Rusko. To, co kdysi nešlo otevřeně, dnes proběhlo skvěle.

A to jsme stále ještě nenasadili na dálnice vozové hradby a odbočky na rybníky, na které naše děvy rozkladly bílé šátky. Neměla by šanci … panská jízda.