Překvapivý proto, že Žižka a husitství se obecně v uplynulém období netěšili příliš velké oblibě kulturně-politického mainstreamu. Jednak proto, že si jejich odkaz pokusil přivlastnit minulý komunistický režim a interpretovat jej (falešně) jako svůj historický předobraz, a tím je poněkud zprofanoval. S pádem totalitního režimu pak u nás nabraly na síle hlasy, dříve potlačované, které zdůrazňovaly negativní dopad husitských válek na vývoj českých zemí – válečný rozvrat, obrovské ničení kulturních hodnot, všeobecné násilí a nelidské ukrutnosti oné doby. Osoba Jana Žižky byla velmi často líčena ve velmi negativním světle, ať již za to mohla jeho údajná minulost lapky a žoldnéře, či přílišná tvrdost a krutost jako hejtmana husitských vojsk, tj. obraz, který mu byl dávno přiřknut protireformační propagandou v dávné éře monarchie.

Skutečnost, že Jan Žižka po všech těchto interpretačních a desinterpretačních peripetiích znovu budí v moderní české společnosti spontánní zájem a pozornost, že tento válečník pozdního středověku něčím znovu promlouvá k dnešku, je samo o sobě velmi zajímavý fenomén. Potvrzují to i fronty zájemců toužících spatřit údajný Žižkův meč, ukradený za třicetileté války Švédy a pro účely tohoto výročí zapůjčený na krátko ze Švédska do Prahy. Nic jim v tom nebrání ani fakt, že Žižkovi patřit nemohl, protože pochází údajně až ze 16. století.

Renesanci zájmu o Jana Žižku potvrzuje i jeho obsáhlý životopis z pera předního českého odborníka na husitskou dobu historika Petra Čorneje, který byl vyhlášen knihou roku 2020. Podíl na jejím úspěchu má vedle skvělé práce autora i předmět jeho zájmu, který se protnul se zájmem široké veřejnosti. Co ji na Janu Žižkovi znovu přitahuje, odkud pramení onen obnovený zájem?

Nehodlám se pouštět do pokusů Žižku nějak nově pochopit, vyložit, obhájit nebo zatratit. Jeho život a doba jsou našemu světu a myšlení příliš vzdáleny, a proto správně pochopit a interpretovat jeho činy je pro nás velmi obtížné, ne-li nemožné. Žižka nás zajímá a oslovuje pro to, co v něm my sami pro své potřeby v dnešním světě hledáme. To my mu umožňujeme překročit vzdálenost šesti století, vztahujeme se k němu a inspirujeme se jím přeneseně ve věcech, které fakticky bezprostředně s jeho životem nesouvisejí. Dávnou historickou postavu tak naplňujeme my sami novým obsahem a umožňujeme jí dále žít.