Ústava (prakticky převzatá z První republiky) je sice platná, ale její výklad výklad „občany s právnickým vzděláním“ a zákonodárci ji natolik zdeformoval, že některé soudní procesy připomínají rozhodování mafie.
Soudní systém zděděný z Rakousko-Uherska byl založený na tisícileté zkušenosti. Osvědčil se nejenom v císařství, ale také třeba v zemích Spojeného království Velké Británie. Tam funguje i bez napsané Ústavy. Prezident Zeman se o tom mohl přesvědčit, když se u královny domáhal změnit výrok nad českým občanem. Občan je potrestán v zemi, kde se provinil. Stát není zodpovědný za skutky svých občanů v cizích zemích.
Demokratický systém předpokládá, že se spory mezi státem a občanem, nebo mezi dvěma občany rozhodují nezávislým soudem. Aby společnost fungovala, musí soudce rozhodovat spravedlivě. Spravedlivé rozhodování je tehdy a jen tehdy, když rozhodnutí soudu je výrok pravdivý. Musí být lhostejné, která strana sporu se na soud obrátí. Výrok soudu musí být co do obsahu identický.
Soudce vždy vynáší své rozhodnutí tomu, kdo podal žalobu. Jestliže soudce rozhodne, že v právu je strana, která žalobu podala, výrok soudu musí být: „Žalobce je v právu. Žalovaná strana musí splnit podmínky žalobce. Náklady žalobce uhradí žalovaná strana.“
Jestliže soudce rozhodne, že žalobce není v právu, výrok soudce musí být: „Žaloba se zamítá. Žalobce uhradí žalované straně náklady s pojené s obhajobou.“
Každý spor má pouze dvě řešení a jen jeden z účastníků má pravdu. Může se stát, že soudce v prvním stupni soudu pochybí. Proto je ze zákona možné podat odvolání proti rozhodnutí soudce prvého stupně. Nezávisle a nestranně může soudce rozhodnout pouze jednou. Soudce v prvním stupni nikdy nesmí v daném sporu rozhodovat dvakrát. Ústava to zakazuje.
Soud druhého stupně opět postupuje nestranně a nezávisle. Má možnost rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdit, opravit, nebo vynést své konečné rozhodnutí. Žádné jiné pravdivé rozhodnutí nemůže existovat. To je základní princip demokratického soudu. Po rozhodnutí odvolacím soudem může výjimečně následovat nestandardní dovolání.
Délka spravedlivého soudního řízení je omezená délkou řízení soudu v prvém stupni, případně ještě i ve druhém stupni. Naše soudy opakovaně řeší stejné problémy několik let.
Demokracie spočívá v tom, že jak stát, tak občan má před soudem stejné právo. V našem případě postavení Státního žalobce a občana musí být před soudem rovnoprávné. O vině či nevině může rozhodovat pouze soud. Poslanecká sněmovna má možnost zabránit vazbě nebo žaláři zákonodárce, ale pouze po dobu trvání jeho mandátu.
Zdeformované soudnictví z doby okupace a vlády „lidově demokratického zřízení“ se dosud nepodařilo napravit. Termíny jako „závazný právní názor“, nebo „naléhavý právní zájem“ v žádném případě nepatří do důkazního šetření.
Současný nesmyslný a nezákonný právní systém zbytečně zatěžuje státní pokladnu. Počet soudních jednání je nadbytečný, o hospodárnosti nelze vůbec hovořit. Stát se nemůže chovat jak výchovný ústav nesvéprávných občanů. Soudci nemají právo posuzovat morálku svéprávných občanů. Pouze striktní dodržování zákona je mírou spravedlnosti.
Náprava současného právního systému nemusí být složitá. Stačí přinutit soudce, aby dodržovali ducha a literu Ústavy, a tisícileté zkušenosti lidského poznání. Aby respektovali, že musí rozhodovat spravedlivě a vynášet pouze pravdivé výroky.
Sbírku zákonů je třeba upřesnit a soudcům nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mělo zahrnout následující paragrafy:
§ 1. „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují, je hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem. Jsou to:
(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.
Současný povolební stav umožňuje, aby se začalo s vylepšováním demokracie. Tak jak to přednesl předseda parlamentu na inauguračním proslovu. V poslanecké sněmovně by se mohly najít takové politické subjekty, které si dají za cíl vytvořit z republiky právní stát.
Ke stému výročí založení samostatného Československa by si to občané zasloužili. "Pravda vítězí" by nebylo prázdným heslem na prezidentské standartě.
Karel Januška
Psali jsme:
autor: PV
