Ústava (prakticky převzatá z První republiky) je sice platná, ale její výklad výklad „občany s právnickým vzděláním“ a zákonodárci ji natolik zdeformoval, že některé soudní procesy připomínají rozhodování mafie.

Soudní systém zděděný z Rakousko-Uherska byl založený na tisícileté zkušenosti. Osvědčil se nejenom v císařství, ale také třeba v zemích Spojeného království Velké Británie. Tam funguje i bez napsané Ústavy. Prezident Zeman se o tom mohl přesvědčit, když se u královny domáhal změnit výrok nad českým občanem. Občan je potrestán v zemi, kde se provinil. Stát není zodpovědný za skutky svých občanů v cizích zemích.

Demokratický systém předpokládá, že se spory mezi státem a občanem, nebo mezi dvěma občany rozhodují nezávislým soudem. Aby společnost fungovala, musí soudce rozhodovat spravedlivě. Spravedlivé rozhodování je tehdy a jen tehdy, když rozhodnutí soudu je výrok pravdivý. Musí být lhostejné, která strana sporu se na soud obrátí. Výrok soudu musí být co do obsahu identický.

Soudce vždy vynáší své rozhodnutí tomu, kdo podal žalobu. Jestliže soudce rozhodne, že v právu je strana, která žalobu podala, výrok soudu musí být: „Žalobce je v právu. Žalovaná strana musí splnit podmínky žalobce. Náklady žalobce uhradí žalovaná strana.“

Jestliže soudce rozhodne, že žalobce není v právu, výrok soudce musí být: „Žaloba se zamítá. Žalobce uhradí žalované straně náklady s pojené s obhajobou.“