Právní stát předpokládá rovnost občanů před zákonem, nezávislost moci soudní a nezávislost moci výkonné. Postavení občana a státu před soudem je rovnoprávné. Rozhodnutí soudu musí akceptovat jak občan, tak stát. Ústava nepředpokládá, že by se soudce dopustil trestného činu.

Ústava předpokládá, že každý soudce vynáší spravedlivý (to je pravdivý) výrok. Kdyby se postup rozhodování soudů řídil Ústavou, nikdy by nemohlo dojít k tomu, aby se soudce dopustil trestného činu. Ústava nepředpokládá, že by soudce mohl jeden případ řešit dvakrát. Nestranně a nezávisle může soudce rozhodnout pouze jednou.

Rozhodování přesně podle Ústavy nevyhovovalo soudcům v totalitě. Proto zavedli "přísedící soudce z lidu" a umožnili odvolacímu soudu (soudu druhého stupně) vracet řešení soudu prvního stupně, s odkazem na "závazný právní názor" vyššího soudu. Tím mohou soudci druhého stupně přinutit soudce prvního stupně vynést nespravedlivý (nepravdivý) rozsudek.

Bohužel, naši zákonodárci jsou k dané problematice slepí, a nevadí jim, když soudci nerespektují Ústavu. Ministr spravedlnosti dokonce tvrdí, že odhalení trestné činnosti soudce je znakem toho, že právní systém funguje. Právní věda je k problému také lhostejná, protože prebendy, které z takového rozvláčného soudního řízení plynou, převažují nad potřebami občanů a státu.

Státní zástupce předložil soudu k posouzení takové skutky soudce Elischera, které opravňují na soudce uvalit vazbu. Soud poté prohlásil soudce Elischera za „trestně stíhaného“ a soudce je ve vazbě.