Castro pro mě symbolizoval poslední žijící ikonu hrdinů minulého tisíciletí. Idealistu, který pro své přesvědčení, že si jsou všichni lidé rovni, zahájil společně s Che Guevarou a dalšími 80 bojovníky zdánlivě beznadějný boj proti generálu Batistovi a jeho vojenské juntě, která tehdy společně s narkomafií vládla Kubě a nakonec, ačkoli se to zdálo zhola nemožné, za tři roky svou revoluci vyhrál!

Fidel Castro byl bojovník a idealista patřící do staré školy, nepatřil k tzv. normalizačním komunistům, kteří vládli po smrti Stalina v SSSR a evropském socialistickém bloku, kteří dovedli vše, co bylo pro lid vybudováno a dosaženo ke krachu a bez boje předali moc do rukou korporačně – fašisticko – neomarxistické EU! Přežil 10 amerických prezidentů toužících po jeho hlavě, přežil renegáta Chruščova, stagnujícího Brežněva, zrádce Gorbačova i rozpad Sovětského svazu. Ačkoli díky ekonomickým sankcím a blokádám ze strany USA a ostatních západních zemí se pod jeho vedením Kuba prostě nemohla stát bohatou zemí, již nikdy tam děti neumírali hlady a bez lékařské pomoci na ulicích a zcela vymítil negramotnost.