Debilizace je úmyslné, cílené i plošné omezování pozitivně tvořivých rozumových, citových a sociálních potřeb, s nimiž lidé přirozeně přicházejí na svět. Dá se říci, že debilizace zbavuje lidi sebe samých. Dovolte mi na úvod mé krátké úvahy předložit několik tezí.

Teze první říká, že zatímco debilizace jednotlivce spočívá v oslabování jeho autonomie a rozvoji jeho niterného strachu ze sociální nekompetence, pak debilizace společnosti spočívá ve vytváření kopií nebo klonů z jejích původně odlišných členů, tedy ve snižování její variability.

Teze druhá říká, že my lidé přicházíme na svět jako pestré originály a opouštíme jej jako šedé kopie. Jde o alegorii známého indického úsloví, že lidé přicházejí na svět se svou vlastní vírou a za nimi kráčí ďábel, který ji organizuje.

Teze třetí říká, že naše moc má svůj původ v menší míře v úrovni našeho poznání, ale daleko podstatnějším zdrojem moci je pošetilost, bláhovost či hloupost ostatních. Tuto myšlenku vyslovil, jistě mimo jiných moudrých mužů, již v 17. století francouzský vědec Blaise Pascal.