Pokud to nevíte, rád vám to prozradím. Nuže svoboda tisku a svoboda České televize, za které se v těch dvou dnech demonstrovalo, je svoboda pracovníků obou těchto oddílů českého mediálního prostoru psát, vysílat a pracovat pouze a výhradně k dobru a prospěchu jediné politické strany u nás, a to strany, která se nazývá TOP 09, až do nedávna ji vedl jeden z nejnenáviděnějších politiků naší země Kalousek, do sněmovny se probojovala až v závěrečných hodinách posledních voleb, a to s ušima až do krve odřenýma, čili se ziskem 5,31 % hlasů, nu a protože v nejakuálnšjších volebních preferencích se ani jednou nepřeškobrtala přes požadovanou pětiprocentní hranici, považuje se dnes za hotovou věc, že poslanci této strany(dnes je jich ve 200 členné poslanecké sněmovně sedm), zasedají v poslaneckých lavicích naposledy.

Je to tedy spíš už mrtvola, než živý organizmus, ale má zato to nejkomfortnější postavení v médiích. Vždyť dobře 90 procent toho, co např. vysílá Česká televize, slouží ve prospěch a k nejvyšší spokojenosti této pětiprocentní strany, a postavíte-li si tato dvě čísla k sobě, nemůže vás napadnout jiné slovo, než Kocourkov.

A právě jen a jen za jeho udržení se demonstruje, a odpor proti tomuto Kocourkovu a Absurdistánu se v médiích a poté i lidmi těmito médií obalamucenými označuje za útisk médií, za útok proti svobodě tisku a médií vůbec, za návrat k totalitě atd.atd. I  když samozřejmě, ve skutečnosti je všechno naopak, protože totalitou je právě ona praxe, kdy média a konkrétně Česká televize slouží z devadesáti procent pouhé dvacetině našich lidí, zatímco ostatním nezbývá, než tzv. sušit hubu či čučet na drát.

Samozřejmě, takovýto stav budí nespokojenost, nadává se, ale nejčastěji jen u piva, protože běžet na Václavák nebo na Letnou, se už nikomu moc nechce, protože lidé vidí, k jakým koncům to z nich nakonec vedlo.

Takže protestují jen jednotlivci, píší  o mediální zvrhlosti do různých webů, jen např. já jsem proti neúnosnému a jednostrannému informování médií a České televize zveřejnil nejméně sto článků, z nichž některé jsem jako zvláštní statě věnoval výhradně jen jednotlivým redaktorům, např. Vladimíru Kučerovi z ČT, Jitce Zlámalové s Echa, Klapáčovi z ČT, Moravcovi z ČT, Borkovi z ČT, Wollnerovi z ČT, Vitowské z ČT, a třebaže jsem slovíčka pro tyhle materiály nevybíral, nikdo mi za to, co jsem napsal (s výjimkou Wollnera), ještě nevynadal a ani na ulici mě nezpolíčkoval. Spíš bylo jen ticho.