Zdeněk Jemelík: Zločinci pod záštitou státu 4

Žadatel na něm vystoupil jako „svědek pod přísahou“. Jeho vystoupení je veřejný právní úkon s vysokou hodnotou. Jeho svědectví potvrdilo pravdivost výpovědí bratrů Lebánkových v původním řízení, takže žalobce by se již neměl rozpakovat s obžalováním zúčastněných právníků. Pouze na základě informací, které mi poskytl při rozhovorech ve vězení, bychom trestní oznámení nemohli podat.

Roman Šulyok splnil neformální dohodu, již jsme uzavřeli při mých návštěvách ve věznicích. Odřízl se tím významně od své kriminální minulosti. Později jsme splnili naši část dohody: spolek Chamurappi z.s. ho podpořil v řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Řízení bylo dlouhé a obtížné, ale při třetím veřejném zasedání dne 27.února 2025 soud jeho žádosti nakonec vyhověl. Roman Šulyok se tak stal čtrnáctým úspěšným z šestnácti námi podporovaných žadatelů. Mezi úspěšnými jsou tři ženy, které si po návratu na svobodu bez průtahů pořídily zdařilá miminka. Tikaly jim biologické hodiny, takže zkrácení trestu jim prospělo. Obdivování miminek a sledování jejich vývoje pokračujícím plněním archivu jejich fotografiemi se stalo součástí pracovní náplně předsedy spolku.

S použitím údajů z vystoupení Romana Šulyoka podal spolek Chamurappi dne 8.prosince 2020 trestní oznámení proti neustanoveným a nepotrestaným pachatelům vydírání. Trestní oznámení podali také bratři Lebánkové, kteří se nakonec připojili k naší akci a ustanovili mě svým obecným zmocněncem v trestním řízení. Dostal jsem se tím do poněkud choulostivého postavení. Vyšetřovací spis obsahuje informace, jejichž mediální využití je lákavé, ale pokušení nesmím podlehnout. Čtenáři tak přicházejí o některé zajímavosti. Nezbývá jim než čekat, až se věc bude projednávat v hlavním líčení u trestního soudu: pokud se tedy skutečně jednou dostane k soudu navzdory snaze orgánů zajistit pachatelům beztrestnost.

O vyšetřování starého trestného činu na základě našeho oznámení nebyl zájem. Nakonec pomohla tehdejší vrchní státní zástupkyně paní Lenka Bradáčová. Po různých peripetiích případ převzala středočeská pobočka Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS). Důvodem bylo Šulyokovo tvrzení, že zakuklence mu obstaral policejní důstojník, „kamarád Franta“, a jeho dojem, že zakuklenci byli najatí policisté. Setkali jsme se s různými projevy pohoršení, neboť v důsledku projednávání našeho oznámení by prý mohlo dojít k poškození obrazu policie v očích veřejnosti. Namítal jsem, že odstranění „černých ovcí“ ze sboru by naopak upevnilo důvěru veřejnosti. Je pozoruhodné, že se nikdo nepozastavoval nad tím, že součinnosti s recidivistou Romanem Šulyokem se neštítili vysokoškolsky vzdělání právníci. Pecunia non olet.

Mým partnerem při jednání s GIBS byl dlouhou dobu vyšetřovatel pplk. Ondřej Káčer. Při mé první návštěvě na služebně GIBS se choval přívětivě a s potěšením mi sdělil, že se podařilo zjistit totožnost „kamaráda Franty“. Samozřejmě mi ji neprozradil. Dostal jsem se k ní až mnohem později ze spisu. Protože jsem dobrák od kosti, navrhl jsem mu, aby policistu předvolal k podání vysvětlení, poučil jej o výhodách spolupracujícího obviněného a pohrozil mu koluzní vazbou. Můj návrh byl racionální: tlak na „kamaráda Frantu“ byl nejkratší cestou k zjištění totožnosti zakuklenců, nebo naopak k jeho vyvinění, pokud si Roman Šulyok jeho úlohu vycucal z prstu. Vyšetřovatel mi ale sdělil, že „kamarád Franta“ dlouho slouží a dobře slouží, takže s ním nelze zacházet drsně. Ani později se mi nepodařilo GIBS vyvést z tohoto postoje. Nicméně má jednání s příslušníky GIBS nadále probíhala v přátelské atmosféře.

Po nějakém čase jsem začal být zvědavý, zda se GIBS skutečně zabývá prověřováním našeho oznámení. Požádal jsem o nahlédnutí do spisu. Vyšetřovatel mě odmítl z obav z úniku informací ze spisu. Ohradil jsem se stížností ke státnímu zastupitelství. Ozval se mi „osvědčený“ státní zástupce Martin Suska. Tak jsem se dověděl, že je v naší věci dozorovým státním zástupcem. Stížnosti samozřejmě nevyhověl. Z jeho strany jsem pak opakovaně čelil obstrukcím. Námitky proti nepovolení nahlížení do spisu zásadně zamítal. Pro vyřízení stížnosti proti nepovolení nahlížení do spisu je stanoven zvláštní režim: státní zástupce má rozhodnout bez průtahů. Většinou ale postupoval jako při běžné stížnosti na policejní orgán, což mu umožňovalo s vyřízením nespěchat. Podání na formuláři spolku Chamurappi vyřizoval jako podaná neoprávněnou osobou, i když jsem se podpisoval jako zmocněnec poškozených. Musel jsem kvůli tomu začít používat pro tuto agendu soukromou datovou schránku a musel jsem přizpůsobit strukturu elektronického archivu, což zhoršilo jeho přehlednost. Příjemně mě překvapil pouze jednou: když vyhověl mé stížnosti proti prvnímu rozhodnutí GIBS o odložení případu. Snažil jsem se dosáhnout jeho vyloučení z dozoru nad vyšetřováním této kauzy, ale neuspěl jsem. Nepřátelský postoj dosud nezměnil. Nemohu se pustit do veřejné polemiky s jeho usnesením ze 24.října 2024, jímž schválil usnesení GIBS o druhém odložení případu. Je to úděsná četba: autor nejdříve podrobně popíše zločinné nakládání s poškozenými v Jesenici, a pak vysloví spokojenost s rozhodnutím GIBS, že nenašla důkazy pro zahájení úkonů trestního stíhání. Dodávám, že mu nic nebránilo, aby po vzoru státního zástupce Tomáše Milce podal obžalobu aspoň na ty pachatele, jejichž vina je nesporná. Např. bez pomoci právníků by Roman Šulyok nezískal majetkový prospěch. Věděli, že Lebánkové podpisují pod nátlakem.

Proti rozhodnutím státního zástupce Martina Susky jsem se důsledně ohrazoval u tehdejší vrchní státní zástupkyně paní Lenky Bradáčové. Naše vzájemné vztahy byly tehdy korektní. Vyřízením mých námitek zpravidla pověřila paní státní zástupkyni Ditu Havlínovou, která zásadně schvalovala rozhodnutí státního zástupce Martina Susky.

Odpírání nahlížení do spisu skončilo s odchodem ředitele GIBS gen. Radima Dragouna a jeho nahrazením gen, Vítem Hendrychem. Díky tomu mám solidní informace o úkonech, vykonávaných GIBS. Ale ani nástup gen. Víta Hendrycha nepřinesl zásadní změnu přístupu k vyšetřování vydírání bratrů Lebánkových.

Když jsem se dověděl, že nejvyšší státní zástupce Igor Stříž skončí ve funkci k 31 březnu 2025 a na jeho místo nejspíš nastoupí paní Lenka Bradáčová, dne 2. ledna 2025 jsem požádal pana nejvyššího státního zástupce, aby ve prospěch poškozených Lebánků využil svého mimořádného oprávnění a nařídil přezkum skončené věci. Obdržel jsem pak vyrozumění ředitele odboru trestního řízení NSZ Romana Hájka o přijetí mého podání s ujištěním, že o výsledku šetření budu vyrozuměn. Záleželo mi na tom, aby věc vyřídil ještě Igor Stříž, protože paní Lenka Bradáčová by podnět, směřující zčásti proti pražskému vrchnímu zastupitelství, neměla řešit z důvodu střetu zájmů. Dne 26. března 2025 jsem projevil znepokojení e -mailem panu nejvyššímu státnímu zástupci (e-mailová komunikace s ním bývala bezproblémová). Ujistil mě obratem, že po něm určitě žádný kostlivec ve skříni nezůstane. Ve skutečnosti ale zůstal. Samozřejmě, nejvyšší státní zástupce není povinen o takovém podnětu rozhodnout, ale jeho předkladatel má nárok na vyrozumění.

Zdá-li se ctěnému čtenáři, že si s věcí vydírání bratrů Lebánkových dělám nadbytečné starosti, doporučuji, aby se zamyslel, jak se asi bratři cítili, ležíce svázaní na postelích v obavách o své životy a hlídaní čtveřicí násilníků. Naše právo nezaručuje poškozeným nárok na zadostiučinění, ale použití této výmluvy bych v tomto případě považoval za morální zvrácenost.

Z poznatků z výkonu funkce zmocněnce poškozených vyvozuji tyto závěry:

1/ Trestný čin vydírání bratrů Lebánkových v Jesenici se nepochybně stal. Soud za něj pravomocně odsoudil zadavatele vydírání Romana Šulyoka a jeho pomocníka Lukáše Loučku. Policii se nepodařilo vypátrat ostatní spolupachatele. Roman Šulyok s ní nespolupracoval.

2/ Vystoupením před soudem v řízení o povolení obnovy procesu Roman Šulyok jako svědek „pod přísahou“ umožnil spolku Chamurappi z.s. podat trestní oznámení proti nepotrestaným a neustanoveným pachatelům vydírání. Dosáhl posunu v důkazní situaci. Potvrdil správnost svědectví bratrů Lebánkových o úloze právníků, takže státní zástupce by nemusel být znova v rozpacích v případě podání obžaloby. Hlavním problémem pro GIBS tak zůstalo ztotožnění zakuklenců. Nejkratší cestou k němu bylo vytěžení policisty „kamaráda Franty“, který měl zakuklence Romanu Šulyokovi obstarat. Kdyby jej GIBS přednostně prověřila, buď se mohl vyvinit, nebo mohl otevřít cestu k zakuklencům a prověřování mohlo skončit ještě v r. 2021. Ale GIBS ho předvolala k podání vysvětlení až v červnu r.2024 jako úplně posledního. Na ztotožnění zakuklenců jí zjevně nezáleželo.

3/ Uvedený postup GIBS působí dojmem záměrného vedení případu k promlčení. Netroufám si odhadnout, zda za protahování řízení odpovídají služební funkcionáři GIBS nebo státní zástupci. Kromě toho GIBS zřejmě nadřadila ohledy na profesní status zasloužilého policisty „kamaráda Franty“ nad povinnost stíhat brutální trestný čin. Pokud to podporoval státní zástupce, porušil svou základní povinnost stíhat každý trestný čin, o němž se doví.

4/ Protože standardními postupy nelze přimět GIBS a dozorujícího státního zástupce a jeho nadřízené, aby vedli řízení k urychlenému postavení dosud nepotrestaných a neustanovených pachatelů před soud, obracím se touto cestou na vrcholné politiky, politicky odpovědné za zákonnost činnosti jim podřízených osob a orgánů, s podnětem, aby přijali mimořádná opatření k nastolení souladu s právem a zdravým selským rozumem v kauze vyšetřování vydírání bratrů Lebánkových. Barbarství současného stavu je neslučitelné s principy právního státu.

5/ Jmenovitě v této souvislosti oslovuji předsedu vlády, pana Petra Fialu, jako předsedu politické strany ODS, jejíž představitel spravoval v kritickou dobu resort spravedlnosti, a jako nadřízeného ředitele GIBS.

6/ Dále oslovuji v této souvislosti paní ministryni Evu Decroix s podnětem, aby přezkoumala postupy Krajského státního zastupitelství Praha a Vrchního státního zastupitelství v Praze a přiměla je k zaujetí právních postojů, nutných pro napravení neuspokojivého stavu kauzy vydírání bratrů Lebánkových. Zatím si vymýšlejí formálněprávní kličky, aby stíhání nebylo možné.

7/ Popel na hlavu by si měl nasypat i bývalý ministr Pavel Blažek, který strpěl, aby ředitelka odboru dohledu paní Kateřina Skalková před ním utajila stížnosti bratrů Lebánkových „do vlastních rukou“ a odpovídala na ně, vstupujíc do jeho výsadní pravomoci kárného žalobce.. Vyšlo to najevo při mé návštěvě dne 23. srpna 2022, kdy se pan bývalý ministr rozčilil, protože neznal jméno Lebánek. Nikdy mi pak neumožnil, abych ho o problémovém dění uvědomil.

8/ Obracím se touto cestou na paní městskou státní zástupkyni Danielu Smetanovou s podnětem, aby nechala prověřit, zda se služební funkcionáři GIBS a státní zástupci, účastní na kauze vydírání bratrů Lebánkových, nedopustili kázeňského provinění nebo dokonce trestného jednání.

Budu rád, nebudu-li se muset v budoucnu znova vracet k tomuto případu.