V jedné z nadcházejících nocí přikodrcá k bronzové soše maršála Ivana Koněva na náměstí Interbrigády co nejtišeji nákladní auto s korbou plnou mlčících chlapů v montérkách, a přesně tak, jak to jejich předchůdci v profesi činili kdysi, když za pokračujícího spánku svých spoluobčanů snášeli z podstavců sochy tatíčka Masaryka, začnou teď i oni oddělovat sochu maršála Koněva od naší země, která by bez vyhaslých životů milionů rudoarmějců a též bez tohoto maršála, jenž jim velel, už dnes nebyla. A nebylo by bez nich ani Čechů a nebylo by nad jejich někdejší půdou ani jazyka, v němž rozkaz k tomuto bezcitnému a vandalskému činu zazněl. A nebylo by ani šílených mozků těch, kteří onen rozkaz vydali.