Bývalý premiér Petr Nečas požaduje kárné řízení s vrchním státním zástupcem Ivo Ištvánem, bývalý prezident Václav Klaus se obává, že represivní orgány mohou vyřadit politiku, místopředseda Top 09 Miroslav Kalousek stejně jako Petr Nečas dává najevo svůj zásadní nesouhlas s postupem policie a vrchního státního zastupitelství. Právníci zabývající se ústavním právem nejsou zajedno v posuzování rozhodnutí nejvyššího soudu. Jedni dávají najevo nesouhlas, tvrdíce, že senát, který rozhodl jak rozhodl, vykládá imunitu poslanců nejen extenzivně, ale zcela chybně, protože považuje vše, co se dělo ve Sněmovně, tedy na půdě Parlamentu ze „projev“, který je kryt poslaneckou imunitou. Jiní, stejně odborně způsobilí ústavní právníci rozhodnutí nejvyššího soudu považují za správné a samozřejmé již vzhledem k tomu, že v případě poslance Bárty a poslance Škarky šlo o podobné vyjmutí poslanců z možnosti trestního postihu za jednání ve Sněmovně, tedy za „projevy“ kryté imunitou.
Netroufám si mít jakýkoliv „právní“ názor na tuto věc, neb nejsem v právu dostatečně vzdělán. Troufám si však, stejně jako jiní v právu stejně nevzdělaní, jako je například Petr Nečas nebo Václav Klaus, být jist, že výkřiky znevažující justici a označující vrchního státního zástupce Ivo Ištvána za člověka, který svrhl vládu, za výkřiky nepřijatelné, neboť jsou chybné, nedomyšlené a vyslovované v emocionálním napětí.
Náš právní systém je vytvářen stupňovitě a nižší rozhodnutí policejních orgánů a státních zástupců, stejně jako rozsudky soudů podléhají přezkoumání v mnohanásobném odvolacím řízení. Nevím v kolika případech se odvolávající domohou obnovy či dokonce zásadní změny původních rozhodnutí, ale určitě je to situace častá a samozřejmá. Neumím si představit, že by vždy, kdy je odvolání proti nějakému justičnímu rozhodnutí vyšší instancí vyhověno, měl by být kárně trestán ten, kdo na základě jiného právního názoru, než jaký zastává orgán odvolací, došel k závěru, který byl shledán nepřípustným. Kdyby tomu tak bylo, kdyby ta hysterická snaha v současné kauze právním názorem Ivo Ištvána dotčených měla znamenat odvolání či jakékoliv jiné potrestání státního zástupce nebo policejních úředníků, kteří věc vyšetřují, znamenalo by to naprostý konec právního řádu. Justice by se rozpadla, právo, podléhající nespokojenosti těch, kdo se jím cítí dotčeni, nedávalo by žádný smysl a muselo by být nahrazeno nejspíš stanovisky politickými, pokud jde o možné nepřípustné jednání politiků, a stanovisky dejme tomu zlodějů, pokud by šlo o krádeže.
Nevím, zda si ti, kteří tak hlasitě se domáhají potrestání vrchního státního zástupce, uvědomují, že jednají ve své věci podobně nebo dokonce stejně, jako s nimi jedná prezident Miloš Zeman, považující ústavní zvyklosti za idiotismus. Dopouštěji se čehosi podobného, považujíce právní systém za cosi, co se má podřídit jejich představě o tom, jak má být užíváno. I právo se uplatňuje prostřednictvím určitých zvyklostí a je sotva přijatelné měnit tyto zvyklosti podle aktuálních osobních nebo snad stranických potřeb.
Konečně právo není než institucionalizovaná zvyklost, konvence, která rozlišuje mezi tím, co se sluší, a tím, co je zejména mravně nepřijatelné. Pokud snad někdo chce trvat na tom, že politika si může dovolit, ba dokonce že musí umět morální zvyklosti porušovat, že politicko mocenské kšefty jsou v politice nejen povoleny, ale že jsou podmínkou politiky, pak je to situace, která by občany měla mít k zásadnímu protestu nikoliv proti právu, ale proti těm, kdo vidí politiku tak, jako Marek Benda, jehož názor jsem výše citoval…
Vyšlo na serveru pravybreh.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
_635309979947638752.jpg&id=21169)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
