Nejen v posledních dnech a nejen v souvislosti s docela žhavými debatami na dané téma mezi partnery v tzv. tripartitě (vláda – zaměstnavatelé – zaměstnanci resp. jejich zástupci) a mezi politickými stranami, a to jak v gardu „koalice-opozice“, tak uvnitř vládní většiny, je velmi diskutovaným tématem otázka tzv. minimální mzdy. Minimální mzda je nejnižší právně přípustná mzda, kterou je zaměstnavatel povinen v dané zemi poskytovat zaměstnanci za práci v pracovněprávním vztahu. Zároveň je to také minimální cena, za kterou mohou pracovníci prodávat svoji pracovní sílu. V Česku je její aktuální výše 13 350 Kč měsíčně, před několika dny rozhodla vláda o jejím zvýšení pro rok 2020 na 14 600 Kč.
Minimální mzda má chránit zaměstnance
Z pohledu SPD je institut minimální mzdy vysoce důležitou a nezbytnou součástí sociálního a ekonomického systému země. Je tomu tak v prvé řadě z principiálních a morálních důvodů, jelikož signalizuje přesvědčení státu o tom, že za poctivou a plnohodnotnou práci na plný úvazek mají zaměstnavatelé platit zaměstnancům důstojnou odměnu, která jim umožní důstojný život. Odmítáme přežívání od výplaty k výplatě, nutnost zadlužování se a chceme zabránit pádu do exekučních pastí a dlouhodobé chudobě či závislosti na dávkách státní sociální podpory a pomoci. Podstatou minimální mzdy je tedy zejména zaručení ochrany zaměstnanců před poskytováním nepřiměřeně nízkých mezd a současně i vymezení právního nároku na minimální úroveň mzdy.
Nechceme, aby závisela na libovůli
Neopominutelným důvodem pro existenci minimální mzdy v právním (a hospodářsko-sociálním) řádu státu je také její vliv a význam pro situaci na trhu práce obecně, kdy je viditelným signálem a stimulem pro zvyšování – dosud v průměru stále nízkých – mezd v soukromém i státním (veřejném) sektoru. V současné době je otázka výše „české“ minimální mzdy zcela v rukou exekutivy. Nachází se výhradně v gesci konkrétní vlády, jelikož je určována a upravována pouze normou tzv. nižší právní síly, nařízením vlády. Je tedy zcela na libovůli aktuální vlády (či vládní většiny), jakou výši minimální mzdy stanoví, zda ji zvýší (a případně o kolik) – anebo nikoli. Například mezi lety 2007 až 2014, kdy byly u moci vlády dominované ODS (a mj. s účastí TOP 09), nebyla minimální mzda zvýšena vůbec, což mělo neblahé sociální dopady na množství našich spoluobčanů a rodin.
Agenturní zaměstnávání je novodobé nevolnictví
Skutečnost, že v letech 2007 až 2014 nebyla minimální mzda zvyšována, přispěla také k tomu, že byly výrazně oslabeny její základní funkce a významně poklesla kupní síla zaměstnanců pracujících za minimální mzdu a – u vědomí role minimální mzdy v ekonomickém systému – nejen jich. Stagnace minimální mzdy přispěla k tomu, že čistá výše měsíčního příjmu zaměstnanců pracujících za minimální byla postačující maximálně na pokrytí obživy a základních osobních životních potřeb, nestačila však například k zabezpečení rostoucích nákladů na bydlení, o dalších statcích ani nemluvě. To sekundárně vedlo k neúměrnému rozšíření segmentu nebankovních půjček lichvářského charakteru a postupně i k astronomickému nárůstů počtu a objemu exekucí, insolvencí a tzv. osobních bankrotů. K tomu přistupuje devastující dopad této skutečnosti na život nízkopříjmových rodin a dětí v nich vyrůstajících. Minimální mzda plní kromě funkce ochrany zaměstnanců před chudobou i jiné úlohy. Například zajišťuje zaměstnavatelům alespoň základní rovné podmínky férové mzdové konkurence a zabraňuje tak mzdovému dumpingu, což je v českém prostředí, kde neúměrně expandoval segment tzv. agenturního zaměstnávání (což je mnohdy pouze synonymum pro novodobé nevolnictví) také velmi důležité, byť nikoli všespasitelné a dostačující.
Růst minimální mzdy povzbuzuje poptávku
Podstatnou funkcí minimální mzdy je i její motivační role v tom smyslu, že občané (protože to pro ně bude výhodnější) upřednostní příjem ze zaměstnání před příjmem ze sociálních dávek. Může se tak stát samozřejmě za předpokladu, že výše minimální mzdy bude důstojná a konkurenceschopná tzv. sociálnímu příjmu, což mj. předpokládá i zpřísnění podmínek pro vyplácení dávek státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi. Na příkladu Česka je také zjevné, že neplatí častý argument odpůrců existence minimální mzdy o tom, že růst minimální mzdy vede k růstu nezaměstnanosti. Naopak, nyní, souběžně se zvyšováním minimální mzdy, nezaměstnanost dlouhodobě klesá a roste počet volných pracovních míst. Děje se tak mimo jiné i proto, že růst minimální mzdy povzbuzuje koupěschopnou poptávku a tedy i tlak na růst produkce zboží a služeb.
SPD chce valorizaci
Cílem SPD je tedy dosáhnout toho, aby vývoj výše minimální mzdy stanovil příslušný zákon. Mělo by to být upraveno podobně, jako je tomu například u nejrůznějších typů důchodů anebo dávek státní sociální podpory či pomoci v hmotné nouzi. Do tohoto zákona by měl být navíc zabudován valorizační mechanismus. Výsledkem by mělo být, aby výše minimální mzdy nebyla závislá pouze na aktuálním rozložení politických sil. To bude vstřícný krok jak směrem k zaměstnancům, tak i k zaměstnavatelům – z hlediska jejich dlouhodobého ekonomického a finančního plánování. Vhodným modelem může být například to, aby zákonem definovaná minimální mzda byla pravidelně (každoročně) zvyšována v závislosti na meziročním růstu průměrné mzdy (anebo tzv. mzdového mediánu) v národním hospodářství – ideálně podle aktuálních oficiálních údajů Českého statistického úřadu za 3. čtvrtletí příslušného roku.
Autory článku jsou Bc. Lucie Šafránková, místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (zvolena na kandidátce politického hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD), a ing. Tomáš Doležal, ekonom a politolog.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
