Konvence o zákazu chemických zbraní
Připomeňme si, že Rusko, Velká Británie a všechny členské státy Evropské unie jsou členy Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní, která nabyla účinnosti 29.dubna 1997. Konvence byla přijata, protože chemické zbraně jsou jednak považovány za extrémně nehumánní, jednak mají, z vojenského hlediska, velmi problematickou použitelnost a účinnost. Na rozdíl od klasického dělostřelectva je při jejich použití nezbytné brát v potaz meteorologické podmínky, proti působení je možné vojáky relativně snadno ochránit, což neplatí pro civilní obyvatelstvo.
Použití chemických zbraní je dobře známo z bojišť první světové války. V novodobé historii byly otravné plyny použity v Iraku vládou Saddama Huseina, v důsledku čehož zahynulo okolo 5 000 iráckých obyvatel Kurdské národnosti. Není bez zajímavosti, že potřebné technologie k výrobě těchto zbraní dodávala Iráku právě Velká Británie. Montáž zařízení probíhala ještě v roce 1990, několik měsíců do začátku první války v zálivu. Chemické zbraně byly použity i v Sýrijském konfliktu 21.srpna 2013 na předměstí Damašku. V důsledku společného nátlaku ze strany USA a Ruska na Syrskou vládu došlo následně k likvidaci všech vládních chemických arzenálů. Organizace pro zákaz chemických zbraní, která byla garantem této operace, obdržela Nobelovu cenu míru. Konvence obsahuje mechanizmy kontroly a řešení sporů, které zabezpečují její fungování.
Pokud libovolná ze signatářských zemí má vůči jiné zemi podezření, je povinna se na ní stanoveným způsobem obrátit a především jí poskytnout desetidenní lhůtu na vyjádření. Po tuto dobu probíhají mezi oběma státy konzultace. Pokud tento postup nevede k úspěchu, obrací se stát, jež není spokojen s výsledky vyšetřování k výkonnému výboru organizace, jež jmenuje komisi expertů, která bude vést samostatně vyšetřování. Pokud by ani s tímto vyšetřováním nebyl postižený stát spokojen, může se obrátit k výkonnému výboru případně k valnému shromáždění.
Konvence stanoví tři kategorie látek: první kategorie obsahuje otravné látky, které byly jako chemická zbraň přímo používány (například Yperit, Sarin nebo Rycin). U takových látek je zakázáno skladovat množství převyšující 1000 kg. Druhou kategorii tvoří komponenty, ze kterých jsou přímo vyráběny látky kategorie první. Třetí kategorii tvoří chemikálie, které mohou být k výrobě chemických zbraní použity, zároveň se však masově používají v průmyslové výrobě. Na dodržováním konvence dohlíží Organizace pro zákaz chemických zbraní se sídlem v Haagu. Po podpisu konvence většina států (včetně Ruska) své chemické arzenály zničila. Některé státy, například USA si ovšem zhruba 10 procent svého arzenálu pod různými záminkami ponechaly. Do dnešních dnů se tak objevují chemické zbraně ukryté v např. v Panamě nebo v Kambodži, kde byly jejich zásoby skryty před inspektory Organizace. Určité množství bojových látek, zejména pro účely výzkumu a cvičných účel může legálně vlastnit jakákoliv členská země. K omezené výrobě dochází především ze cvičných důvodů, kvůli vývoji obraných mechanizmů, některé látky (např. yperit) jsou používány v lékařství. Podobně je tomu s biologickými agenty. V Anglii se tyto látky nacházely v těsné blízkosti místa, kde došlo k otrávení pana Skripala a jeho dcery, ve středisku Porton Down. Porton Down je technologický park, ve kterém se od dob první světové války provádí výzkum a výroba látek určených pro chemické a biologické zbraně. Umístěn je zhruba 4 km severovýchodně od Salisbury.
Tajemná Anglie a otázky, které nebyly zodpovězeny
Otrávení pana Skripala a jeho dcery vyvolává závažné otázky. Podle tvrzení britské vlády byl použit jed, jehož účinnost převyšuje všechny dosud známé látky. Přitom pan Skripal a jeho dcera jsou dosud naživu. Dobrému zdraví se dnes těší policista, který na místě zasahoval a obětem poskytoval první pomoc. Otráveni nebyli ani náhodní kolemjdoucí, což protiřečí příznakům, jaké by měl útok chemickou zbraní. Není navíc vůbec jasné, jak mohl být jed A 234 vůbec použit. Podle knihy Vila S. Merzayanova “State Secrets”, kterou je možné si objednat zde, je agent A 234 dvousložkový preparát. Ke smíchání dvou složek dochází bezprostředně před použitím v nábojnici chemicé patrony (například při explozi, které slouží k rozptýlení látky na místě určení). I když to možná není to nejpodstatnější, chybně je použit I sám název “Novičok”. Nejedná se totiž o název látky, ale o kódové nazvání bojového systému, který A 234 mohl používat. Bojový system není pouze chemická látka, ale použité patrony, protijedy, způsob ochrany vlastních vojáků atp. Je zřejmé, že informace publikované britskou premiérkou a ministrem zahraničních věcí jsou přinejmenším nekvalifikované.
Anglie, na jejímž území se událost stala, by měla být přitom tím prvním, komu budou kladeny otázky. Na jejím území se nachází ohromné množství Rusů, kteří z různých důvodů byli nuceni uprchnout z Ruska. Někteří z nich se dostali do konfliktu s Kremlem, drtivá většina se zde skrývá před zákonem, protože v Rusku by stanuli před soudem, obvykle za hospodářské nebo násilné trestné činy. S pomocí anglických institucí bylo z Ruska ukradeno nesmírné bohatství, přičemž Anglie odmítá s Ruskem v trestních věcech spolupracovat. Ukradené peníze se nachází v Britských bankách, podobně jako ukradené židovské zlato v těch švýcarských. Londýn se stal díky spolupráci anglických vlád s ruskými emigrant jedním z největších světových center praní špinavých peněz. Není překvapující, že rusko-anglické kriminální podsvětí provází občas násilná kriminalita. Velká Británie by měla proto méně obviňovat Rusko a zamést si nejprve před vlastním prahem.
Zásadní je, že k otrávení došlo v bezprostřední blízkosti největšího britského střediska, ve kterém je prováděn výzkum chemických a biologických zbraní Porton Down. Je tedy logické, že vyšetřování by mělo začít právě tam. Ve vztahu k chemickým zbraním existuje navíc v nedávné britské historii mnoho temných míst. Jedním z nich je napříkla smrt doktora Davida Kelly, vědce, který působil jako inspektor OSN na chemické zpraně v Iraku v roce 2003 a byl zabit krátce poté, co publikoval, že se v Iraku žádné chemické zbraně nenacházejí. Stalo se to v době, kdy Collin Powel v OSN ukazoval zkumavku s údajným Antraxem a obhajoval americký a britský plán napadnout Irák. Tomuto záměru doctor Kelly překážel. V zápětí zahynul i Kellyho spolupracovník Paul Norman a ještě 11 dalších vědců, pracujících v Porton Down.
Psali jsme:
Nepodložená obvinění
Obvinění z vraždy Sergeje Skripala není první kampaní, které Rusko v poslední době čelí a jež jsou zneužívána ke zhoršení vztahů s touto zemí. Dne 17. června 2014 bylo nad ukrajinou sestřeleno letadlo Malajsijských aerolinií letu č. MH 17. Krátce před sestřelením bylo centrem řízení letového provozu letadlu v Dněpropetrovsku přikázáno náhle změnit kurs, v důsledku čeho letadlo prolétalo nad válečnou zónou. Poté, co bylo letadlo sestřeleno, Ukrajinská vláda téměř týden nepouštěla na místo, kde se nacházely trosky letadla mezinárodní inspektory, vyšetřující havárii. Kromě toho byla z Ukrajinské strany celá oblast po tuto dobu intenzivně ostřelována dělostřelectvem. Černé skříňky se nakonec podařilo zachránit příslušníklům povstalecké domobrany, kteří je poté předali holandským inspektorům. Ihned po tragédii byli ze sestřelení letadla obviněni povstalci a nepřímo i Rusko, které jim údajně mělo poskytnout protiletadlový systém BUK. Dispečerka Anna Petrjenko, která pracovala v dněpropetrovském řízení letového provozu a dala letu MH 17 osudový příkaz ke změně letu později zmizela po výslechu v SBU beze stopy. Minulý týden údajně spáchal sebevraždu pilot ukrajinského letectva Vladislav Valošin, jež operoval se svým bojovým letounem SU v dané oblasti kde držel hlídku a podle jedné z verzí mohl být tím, kdo sestřelil letadlo raketou vzduch-vzduch nebo alespoň důležitým svědkem. Tragédie nebyla dodnes vyšetřena, i když vyšetřování provádějí západní organizace, na které má Rusko pouze omezený vliv. Na Rusko byly v příčinné souvislosti s touto událostí uvaleny mezinárodní sankce, které trvají dodnes a otravují vztahy se zeměmí Evropské unie.
Poslední dva roky čelí Rusko kampani ohledně údajného dopingu ruských sportovců v průběhu olympijských a paralympijských her v Soči v roce 2014. I v tomto případě nebyla většina obvinění prokázána a zůstalo u tvrzení typu „údajně“, s vysokým stupněm pravděpodobnosti“ atp. To však nebránilo tomu, aby ruským sportovcům bylo ponižujícím způsobem zabráněno v možnosti reprezentovat vlastní zemi pod Ruskou vlajkou.
Jak se dobrat pravdy
Je zřejmé, že jedinou platformou k vyřešení vraždy Sergeje Skripala a jeho dcery, pokud jí má být dáván rozměr mezinárodního konfliktu mezi Ruskem a Velkou Británií by měla být Organizace pro zákaz chemických zbraní. Velká Británie by měla postupovat v souladu s mezinárodním právem, v tomto případě s konvencí a jejími mechanizmy. Hrozby, osočování a vydírání, ze strany Velké Británie a zemí Evropských společenství, kterého jsme nyní svědky jsou metodami podsvětí a do civilizovaného světa jednoznačně nepatří. Tím spíše, že dokonce ani policejní vyšetřování dosud nepřineslo žádné výsledky a podle odhadů vyšetřovatelů bude trvat relativně dlouho.
Fotogalerie: - Za Rusko a proti fašismu na Ukrajině
Cui bono?
Proč probíhá vyvolávání konfliktu s Ruskem? Na první pohled je to nelogické, protože evropské státy a Rusko by měly mít zájem na společném mírovém soužití. Co není výhodné pro celek, může být žádoucí pro jednotlivce. Pro Theresu Mayovou a Borise Johnsona je vyvolání konfliktu s Ruskem příležitostí, jak oddálit či dokonce odvrátit vlastní politický konec v souvislosti s nepřipraveným vystoupením Velké Británie z EU. Naši američtí spojenci mají zájem přilévat olej do ohně, protože se zhoršením vztahů roste šance, že bude zastavena výstavba plynovodu North Stream II. To by zvýšilo odbytové možnosti amerického zkapalněného plynu. Bohužel, na účet evropských spotřebitelů, kteří by to zaplatili zvýšením cen. Jakékoliv zhoršení vztahů mezi Evropou a Ruskem znamená zároveň pravděpodobné navýšení výdajů členských států na obranu, což ve výsledku znamená zakázky pro americké dodavatele zbraní a pro členské státy zvýšení zadlužení, což je dobré pro věřitele mající konečného beneficiáře opět v USA. Podíváme-li se na domácí politickou scénu, je celkem zřejmé, že premiér Andrej Babiš se rozhodl připojit se k protiruské kampani, protože to představuje možnost vyřešit vnitropolitické problémy na domácí scéně. Příklad Slovenska je dobrou motivací. Pro Roberta Fica přišla aféra Skrypač příliž pozdě. Andreji Babišovi se v případě, kdy dostatečně razantně vyhostí několik ruských diplomatů, může podařit přesvědčit sponzory nynějších protestních akcí, aby mládež, která nyní účinkuje v ulicích přesvědčili vrátit se zpět do školních lavic, případně šla demonstrovat proti ruskému nebezpečí.
Čekání na armagedon
Je celkem jasné, že mezinárodní napětí se nebude zmenšovat, spíše naopak. Velké obavy vzbuzují změny na klíčových vládních pozicích v USA. Nejprve došlo k výměně Rexe Tillersona za dosavadního šéfa CIA Mikea Pompeo. V pátek mnoho zasvěcených šokovala zpráva o tom, že do pozice poradce pro národní bezpečnost usedl John R. Bolton, vyznačujícího se ultraradikálními názory. Johna Boltona někteří nazývají „člověkem, se kterým je možné zažít armagedon“. Podle vyjádření Richarda Paintera, jež byl členem administrativy George W7 Bushe, je jmenování Boltona přímou cestou k jaderné válce. Publikované názory pana Boltona tento fakt potvrzují. Tak například v roce 1999 se Bolton vyjádřil, že „je velkou chybou podřizovat se mezinárodnímu právu, protože v dlouhodobé perspektivě je mezinárodní právo pouze nástrojem v rukou těch, kteří chtějí být překážkou USA na cestě ke světovládě“. Pan Bolton zpochybňuje význam OSN a vyzývá k radikálnímu postupu vůči Severní Koreji, což vyvolává paniku u Jihokorejské vlády, která si přeje všechno jiné jen ne konflikt na korejském poloostrově. Skutečnou válku zřejmě prozatím nikdo prozatím nechce. Ale skutečnou válku nechtěl nikdo ani v roce 1914, v roce 1939 či 1941. I zde Německo počítalo pouze s rychlým vítězstvím a omezenými ztrátami. S každým dalším nárůstem napětí se však omezuje prostor k jeho zmírnění, aniž by ti, kdo jej vyvolali, utrpěli politickou porážku. Roste celospolečenská paranoia a svět je připravován k plánu Barbarossa 2.0.
Pevnost zvaná Rusko
Rusko je soustátí, které je obtížné srovnávat s jakoukoliv jinou zemí, disponuje téměř nevyčerpatelnými zásobami, většinou špičkových technologií a je schopno zajistit svou obranyschopnost. Pokud se Rusko nezhroutí samo, pro ostatní svět je neporazitelnou velmocí, což si všichni uvědomuji. 18 března tohoto roku obdržel Vladimír Putin téměř 77 procent voličských hlasů, což svědčí o široké podpoře obyvatel ve vztahu k jejímu politickému směřování. Tato skutečnost zároveň svědčí o tom, že ruská společnost si začala na podvědomé úrovni uvědomovat nebezpečí, které jí z vnějšku hrozí. Ruský informační prostor nejsou pouze oficiální kanály a existuje zde i dostatečné množství prozápadně orientovaných zdrojů. Tento názorový posun proto není dílem oficiální propagandy. Ve svém posledním filmu „Uspořádání světa v roce 2018“ Vladimír Putin pronesl zvláštní větu: bude-li na nás nanesen jaderný úder, budeme se bránit, i když to bude znamenat zničení světa. Jaký by ovšem byl svět bez Ruska?“
Pokažená Ukrajina a prohra západu
Západ propásl svojí historickou příležitost destabilizovat Rusko v roce 2014 prostřednictvím revoluce na Ukrajině, kdy měl v plánu provést tam prozápadní převrat, zabráním Krymu Rusko historicky ponížit a rychlou integrací Ukrajiny do EU Rusko vnitřně destabilizovat. Západ tuto operaci totálně pokazil. Putin vyfoukl Krym Američanům pod nosem a Ukrajina namísto k prosperitě zamířila k naprostému zhroucení. USA a státy EU posílaly od roku 2014 na Ukrajinu značné finanční prostředky, namísto toho, aby tyto prostředky byly použity na obnovu země, růst životní úrovně obyvatel a střední třídy, která by se stala ideovou oporou pozápadnění, došlo k tomu, že přijíždějící představitelé USA (např. John Biden) se starali o to, aby prostředky, poskytnuté jejich vládou co nejdříve odtekly některé z jimi vlastněných nebo jim spřátelených korporací. Dnes je Ukrajina ekonomicky zhroucený, vnitřně nestabilní a svým sousedům (zejména Maďarsku a Polsku) potenciálně nebezpečný stát. Dávat to za vinu Rusku je sice možné, nicméně se jedná o lhaní si do vlastní kapsy.
Fotogalerie: - Za Rusko a proti válce
Zákopová válka
Nedojde-li k přímému ozbrojenému konfliktu západu s Ruskem, bude mít vzájemné soupeření formu zákopové války. Přitom to nemusí to být nutně Evropa, kdo bude tahat za delší stranu provazu. Určité omezení životní úrovně není pro Rusko ničím strašným ani neobvyklým. Rusko se přitom velmi těžko promění v Severní Koreu, jak se někteří analytici mylně domnívají. Severní Korea je totiž, na rozdíl od Ruska, skalnatou zemičkou s nedostatkem orné půdy, bez ropy, zemního plynu a ostatních důležitých surovin. Rusko má naopak téměř vše. Rusko má samozřejmě celou řadu vnitřních problémů, ten největší – totiž úbytek vlastního obyvatelstva, se mu však podařilo překonat. Evropa je s tohoto hlediska naopak na pokraji propasti. Evropské ženy nerodí děti a obyvatelstvo je velmi rychle zaměňováno přicházejícími migranty či dříve usazenými příslušníky cizích národností. Důsledkem toho bude, že evropská společnost může ve velmi dohledné budoucnosti zcela ztratit svojí vnitřní identitu. Je ostatně možné, že se to již stalo. Velmi znepokojivými symptomy je ztráta úcty k vlastním kulturním kořenům, jako je křesťanství (symbol), rodina, pravda, čest (instituce) a, i když to odmítáme slyšet, hrdost na to, že jsme příslušníky svého národa a bílé rasy. Jednoduchý pohled na mapu zároveň dává tušit, kdo je pro Evropu opravdovým nepřítelem. Jednak je to Turecko, které má mocenské ambice a armádu silnější než všechny evropské země dohromady. Dále je to sousední Afrika a blízký východ, odkud do Evropy zřejmě půjdou stamiliony běženců v důsledku přicházejícího sucha a neobyvatelnosti oblastí, ve kterých tito lidé dosud žijí.
Sezení na bedýnce dynamitu
Česká republika má v nynější situaci pouze omezený manévrovací prostor. Je zcela zřejmé, že naše geopolitická situace nám neumožňuje žádné prudké pohyby. Ze strany některých politiků a sdělovacích prostředků je slyšet výzvy k tomu, abychom stáli věrně po boku našich Anglie a našich západních spojenců. S věrností máme historickou zkušenost. Po roce 1918 jsme byli věrni Anglii a Francii a skončilo to Mnichovskou konferencí. Po roce 1945 jsme byli věrni Sovětskému svazu a skončilo to vítězným únorem a rokem 1968. Po roce 1989 jsme přísahali věrnost západním zemím. Svojí samostatnost jsme na dlouhou dobu ztratili v důsledku ohromného a nesplatitelného státního dluhu, který z našeho státu udělal nesvéprávnou loutku. Zřejmě již v příštím roce budeme moci prokázat věrnost Bruselu připojením se k imigračnímu systému Dublin IV. Měli bychom si být vědomi toho, že spojencem nám bude v budoucnu ten, komu budeme mít co nabídnout. Vděk v mezinárodní politice neexistuje. Proto nemá smysl se v tažení proti Rusku hnát v pelotonu a je důležité hájit především své vlastní zájmy.
Měli bychom rovněž chápat, že vztahy mezi Anglií a Ruskem nejsou jednoduché. V průběhu klíčových válečných konfliktů stály Anglie a Rusko na jedné straně (napoleonské války, první a druhá světová válka), v době míru panovala mezi nimi vždy nevraživost. Anglické elity jsou přitom zvláštní lidé, kteří jsou přesvědčeni o své výjimečnosti. Pokud mají naši představitelé pocit, že bychom měli stát věrně po boku Anglii, Angličané jsou toho samého názoru, jenom se přitom na nás dívají jako na své psy. Tak se tito lidé ostatně dívali vždy na zbytek světa. Pokud se v budoucnosti budeme chtít spoléhat na nějaký druh vděku ze strany Velké Británie, můžeme se opět spálit, protože v jejich očích budeme vždy pouze tím, kým jsme. Dojde-li nakonec ke konfliktu s Ruskem, bude dobré se od něj držet co nejdále. O výhodnosti takové pozice svědčí historická zkušenost Švýcarska, Rakouska či Finska. Tyto státy se v průběhu celé studené války držely stranou a na konfliktu velmocí vydělávaly. Ani dnes je není příliš slyšet.
Kdo je Marek Kyncl? Doktor práv (Právnická fakulta UK v Praze), který v České republice do roku 2006 působil jako advokát. Od roku 2007 žije v Rusku, kam přijel za prací (tehdy generální ředitel akciové společnosti Port Perm). Od roku 2014 se věnuje podnikání, zabývá se obchodní činností a poradenstvím. Je členem organizace „Podnikatelské Rusko“, bez politické příslušnosti. Má ruskou ženu „a společně máme dvě děti, které jsou hrdé na obě své vlasti: Čechy a Rusko“.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
