Aby bylo jasno – skutečný, fyzický sud plný ropy má pořád ještě kladnou hodnotu. Do záporu (ZDE) se propadla hodnota na termínovém trhu, což je víceméně spekulace na cenu budoucí. V tomto případě květnovou. Ale i tak, záporná cena ropy v jakémkoliv kontextu, to je neslýchaná věc. Asi jako byly dlouho nemyslitelné záporné úroky (ZDE).

Co se tedy stalo? Obchodovat s komoditami se dá různě, ale při valné většině transakcí mění příslušné zboží majitele jenom virtuálně, aniž by opustilo sklad. Rozhodně se neděje to, že by si jednotliví obchodníci mezi sebou posílali celé vlaky naložené uhlím nebo sójou z Frankfurtu do Paříže apod.

Jenže v případě ropy West Texas Intermediate (WTI), jejíž budoucí cena teď šla do záporu, tam ten požadavek schopnosti fyzického odběru je. Ne pro každého obchodníka v řetězci, to ne. Jen pro toho, kdo tu ropu vlastní jako poslední. Což v případě termínového trhu znamená v momentě, kdy se „budoucnost stane přítomností“ a má dojít k realizaci kontraktu, se kterým se už dopředu obchodovalo.

Regule obchodu s WTI stanovují, že ten, komu zůstanou papíry v ruce naposled, je povinen si ropu skutečně odebrat (ZDE), a to ve městě Cushing (Oklahoma), což je velká křižovatka amerických ropovodů. Za normálních okolností ovšem s touhle ropou kšeftují lidé, kteří sami žádné skladovací kapacity nevlastní. Prostě spoléhají na to, že tu nakoupenou ropu zase prodají dřív, než se termín naplní, a že na konci tohoto řetězce prodejů a nákupů bude stát nějaká firma, která se skutečně zabývá zpracováním ropy a potřebuje surovinu ke své práci.

Jenomže světová spotřeba ropy klesla za koronavirové epidemie natolik, že veškeré možné skladovací prostory a zásobníky na světě jsou už skoro plné (ZDE). Najednou si tedy spousta těch spekulativních hráčů uvědomila, že květen se blíží a že by si tu ropu od nich taky nikdo koupit nemusel…