Čtete už sedmé pokračování seriálu o mém životním ternu oženit se s Filipínkou a o mnohých okolnostech, které z toho vyplynuly. Všímám si také života v zemi své asijské přízně a vše porovnávám s neblahými poměry v Česku. První díl si lze přečíst ZDE, druhý díl lze najít ZDE, třetí pokračování je k dohledání ZDE , čtvrtý díl rozkliknete ZDE, pátý díl je ZDE a šestý ZDE.

Feminismus diskriminuje ženy

Původně jsem si myslel, že skončím 6. dílem. Přišly však reakce a nebylo jich málo. Ohlasy byly pozitivní i negativní. Otázky si zaslouží odpovědi, proto jsem napsal 7. díl. Pozitivních komentářů přišla celá řada, většinou osobně. Pozitivní hlasy byly až nadšené, a to nejen od pánů, ale i od některých dam. Zaslechl jsem třeba: „To jsi to těm feministkám natřel, jen tak dál.“ Feministky a militantní feminismus nejsou v naší zemi příliš oblíbené. Feminismus totiž de facto diskriminuje ženy, protože je degraduje na úroveň menšiny vyžadující úřední ochranu.

Chtěly by jen normální rodinu. Pozdě…

Píší mi ženy, které se marně snaží sehnat muže už delší dobu a můj článek se jim nelíbí, protože se cítí asijskými manželkami ohroženy. Právem. Jejich šance na získání muže s každou asijskou manželkou klesají. Jsou to smutné příběhy. Někomu může pomoci kniha Klíč k určování partnera od Miroslava Plzáka či další knihy od téhož autora. Tak se ale nevyřeší zásadní a systémový problém, kterým je militantní feminismus. Nikdy jsem se netajil tím, že militantní feminismus považuji za zhoubu lidstva. Lidstva? Možná jen této civilizace, tohoto kontinentu, tohoto státu, tohoto národa. Feminismus je příčinou toho, že vymíráme. Na začátku feministky přesvědčují ženy, že budou šťastné, když budou bojovat s muži. Na konci jsou tisíce normálních žen, které by chtěly jen normálního muže, normální rodinu s normálními dětmi, ale marně shánějí muže, které jim odehnal militantní feminismus. Jsou snad šťastnější než jejich matky či babičky? Nejsou. Podrobnější rozbor celé situace bych přenechal povolanějším, jako je Petr Hampl nebo Josef Hausmann.