Pan profesor Halík je literárně nesmírně činný autor a jeho myšlenky nezůstávají uzavřeny jen v jeho knihách. Diskutuje se o nich na webu, bývá často citován v tisku, i v knihách jiných autorů. Dává rozhovory. Pan profesor zvěstuje Krista.

Pokud jde o mne, já jsem se už před léty vydal „na hon“ po stopách vysvětlení, proč vlastně člověk věří. Moje neštěstí ovšem je, že já sám nejsem nadán darem víry.

Dnes k nám do Evropy islámští uprchlíci přinášejí kulturu „jinou“, byť i tato kultura vyrůstá z abrahámovských kořenů. Nicméně je to přece jen kultura, jež se s tou evropskou – nelehko sžívá. A tak - jako Evropan, pustil jsem se do pátrání po kořenech evropské kuktury s obzvláštní horlivostí v domnění, že se přitom dozvím také – proč člověk věří.

Jako člověku nenadanému darem víry, se těžko srovnávám s vysvětleními, jež věřící člověk obvykle předkládá. Prosím neberte to jako odsudek či dokonce předsudek. Věřící člověk obvykle s vírou nemá problém, věří a církev ho přijala do svého lůna, chodí na mše, modlí se, chodí ke zpovědi – ptát se takového člověka – proč vlastně věří, mi připadalo „nepatřičné“. Inu – věří a je třeba to respektovat.

Ovšem pan profesor Halík ve svých knihách otevírá otázku dialogu, ať už dialogu mezináboženského, tak i dialogu s lidmi „vlažnými“ ve víře a dokonce i s lidmi, jako jsem já, tedy s lidmi nenadanými darem víry. Profesor Halík dokonce vyzývá k dialogu.