Pan Křeček pak píše, jak v důsledku prezidentských voleb a zvolení pánů Babiše a Okamury vzniká v ČR situace, kdy lidé si začínají uvědomovat nedostatky státu. Pan Křeček dělí lidi do dvou sobě nerozumějících si skupin, kdy se jedna topí v kolotoči exekucí a dluhů, a druhá je nafoukaná ve svém bohatství. Pan Křeček celou situaci vidí jako důsledek neschopnosti politiků pojmenovat příčiny tohoto stavu. A jak následně, a nezřídka  v rozporu s právem, se obce - tedy tam, kde neřešené  problémy mají největší dopad - snaží  se situací vypořádat. V závěru pan Křeček, než jakýsi převrat, doporučuje vytvořit nějakou novou společenskou smlouvu mezi vládnoucími a ovládanými.

S pohnutkami a postřehy pana Křečka lze souhlasit. I s tím, že na nějaké převraty prostě není doba. Je otázkou, zda je doba na novou společenskou smlouvu. Pojem společenská smlouva chápu v intencích jak je koncem 18.století vysvětlil J J Rousseau. Potom, smlouva, v obecném slova smyslu, je vztah mezi rovnoprávnými, rovnocennými a tedy i svéprávnými stranami. Smlouva třeba nemůže být vynucená. No a tady je vidět okamžitě jen další problém, který vidím i v dnešní  situaci: pan Křeček si novou společenskou smlouvu představuje jako smlouvu mezi těmi, kdo vládnou a těmi, kdo jsou ovládanými.  Hned musí být patrné, že ten, kdo je ovládaný nemůže být rovnoprávným partnerem s tím, kdo mu vládne.  No a protože pan Křeček nepíše, že je třeba mít společenskou smlouvu, ale novou společenskou smlouvu, je zřejmé, že se domnívá, že nějaká společenská smlouva existuje již dnes. A ano, ona existuje, na papíře zcela jednoznačně. Tato smlouva se nazývá Ústava ČR.

Musím podotknout, že dle mého soudu Ústava ČR má celou řadu zcela základních nedostatků.  Soustřeďme se však na ten úplně nejzákladnější předpoklad k tomu, aby smouva mohla být opravdovou smlouvou, a proč - jen stručně - dnešní smlouva opravdovou smlouvou být ani nemůže.

Stávající smlouva v samém začátku - protože to opravdu měla být smlouva   - uvádí: