Nebudu zde uvádět všechna trapná hesla, která používají. Hlavním bodem jejich projevů je sebemrskačství a litování sama sebe. Proč? Je nejvyšší čas toho nechat! Před více než dvaceti lety nám totálně vyhořel byt. Zůstalo nám jen to, co jsme měli na sobě. V té době zrovna pojišťovna "přepracovávala" pojistné smlouvy. A neposlala nám složenku. Nikdo nám neřekl, že stačilo jen vzít na poště jakoukoliv složenku a zaplatit pojistné. Nedostali jsme vůbec nic, i když jsme byli pojištěni mnoho let. Navíc v té době mě záchranka odvezla večer do nemocnice. a ráno jsme vyhořeli. Týden jsem byl na kapačkách, a manželka se bála mi to říci, aby se mi nepřitížilo. Řekla mi to až večer před tím, než mě z nemocnice propustili. Do té doby byla manželka s dětmi u kamarádky. Chodila po městě a lidé ji patřičně "litovali" "To je neštěstí, to je neštěstí." Manželka hned slzičky a lidé byli spokojeni.

Pak jsem se vrátil já. Když mě sousedé zastavovali, aby mi projevili "účast", řekl jsem. "Ano, je to neštěstí, ale nikomu se nic nestalo a máme čtyři zdravé ruce. Však my se z toho dostaneme." A hned jsem byl veřejný nepřítel, protože jsem neprojevil patřičnou pokoru a lítost.  I starosta města si mě zavolal "na kobereček". Že si na mne lidé stěžují, protože jsme vyhořeli, a já se směji. Řekl jsem mu jen: "Pane starosto, mne jen tak někdo na kolena nedostane!" Na to mi odpověděl: "Vlastně máte pravdu." A najednou nás sousedé přestali litovat, a začali nám naopak pomáhat. Radnice nás ubytovala v místním penzionu, lidé nám pomáhali odklízet trosky, jeden soused, který měl "sekáč", nám přinesl dvě obrovské tašky oblečení. Do dnes mám to jedno sako schované, abych si připomínal lidskou solidaritu.