Myslím, že otázka z titulku je na místě. Jedna věc je skutečné rozhořčení občanů nad surovostí vůči studentům a i touze po změně. Plný Václavák a pak plná Letná bylo určitě občanské vzedmutí proti stávajícímu režimu, který, i přes určité perestrojkového uvolnění koncem osmdesátých let, potlačoval svobodu slova, tedy názorovou pestrost a zní vyplývající společenské změny.

Co vše tomu předcházelo však zůstává stále pod pokličkou; tedy až na střípky popisu některých událostí od lidí v zákulisí. Můžeme se ptát na příkladu: představte si, že jste v polovině 89. roku ve vrcholné funkci (Husák + byro), v předsednictvu KSČ se názory liší na to jak dál, v okolních státech se položilo Polsko a Maďarsko (NDR v září), Gorbačov dal vývoji volný průchod bez jakéhokoli zásahu dislokovaných sovětských vojsk (doma měl s perestrojkou starostí nad hlavu + zachovat si tvář při nepřímém přiznání, že SSSR byl USA v bipolárním soupeření uzbrojen), vrátit žezlo reformistům z 68., kteří by zachovali socialistický (státní) ráz hospodářsví nešlo – nebylo komu (část po smrti, část v Chartě 77 a zbytek částečně poníženě omilostněn), jen tak vyjít před ÚV KSČ nebo na Hradní nám. a mít pomyslné klíče od státu v ruce a ptát se: kdo má zájem?, to by bylo hodně ponižující s nejistou budoucností; tak tedy jak???

A jsme u té budoucnosti; ta byla jistě pro všechny funkcionáře KSČ všech stupňů nejdůležitější. Ale to hlavní, proč se vzdát vedení státu, chybělo. Nějaké výkřiky chartistů nemohly stačit. Bylo potřeba všelidového odporu a požadavku na změnu. Ale samozřejmě tak, aby to v čase následujícím komunistům příliš neublížilo. A PRÁVĚ ZDE, KDO DAL POKYN K UDÁLOSTEM NÁSLEDUJÍCÍM, JE INFORMAČNÍ EMBARGO.