Miroslav Provod: Téměř reálná válka proti členům představenstva společnosti Orlík

15.08.2019 8:39

Dopis spisovateli a novináři Jaroslavu Kmentovi

Miroslav Provod: Téměř reálná válka proti členům představenstva společnosti Orlík
Foto: Hans Štembera
Popisek: Miroslav Provod
reklama

Dobrý den, pane Kmento,

chci Vás ujistit, že na Vás tímto dopisem nijak neútočím, nic Vám nevyčítám; vím proč. Chci věřit, že fakta, která uvádím v následujícím textu, Vás přimějí k tomu, abyste si ještě před vydáním své další knížky průběžně získávané informace ověřoval i z jiných zdrojů.

Od našich společných známých jsem se v minulých dnech dozvěděl o existujících spekulacích, že jsem měl po roce 1989 na Vystrkově v bývalém rekreačním zařízení ÚV KSČ ubytovat čečenského mezinárodně působícího teroristu islámské guerilly Šamila Basajeva. Byl bych opravdu nerad, kdyby se tento nesmysl objevil ve Vaší nově připravované knize.

Rozhodně nepovažuji za náhodu, že téměř identický příběh nám vyprávěl - shodou okolností jeden z Vašich významných informačních zdrojů - pan Michael Kliment, a to již v roce 1994 - čili před pětadvaceti lety.

Příběh o mezinárodním teroristovi Basajevovi se ale tehdy údajně týkal Klimentova blízkého známého a předchozího provozovatele hotelu na Vystrkově, pana Gustava Strucka, který měl být podle vyjádření Klimenta ve vzdáleném příbuzenském poměru s generálmajorem a samozvaným prezidentem Čečenské republiky Dudajevem, jenž měl pana Gustava Strucka v roce 1993 na Vystrkově navštívit právě s teroristou Basajevem.

Když jsme ale následně relevantnost tohoto Klimentova vyprávěného příběhu u bezpečnostních složek ověřovali, dozvěděli jsme se, že nejsme zdaleka prvními, kdo si ověřuje pohádku o teroristovi Basajevovi ukrytém u Gustava Strucka na Vystrkově.

Za zmínku také stojí uvést skutečnost, že mne v roce 1995 pan Gustav Struck v hotelu na Vystrkově osobně navštívil. Seděli jsme spolu v baru a pan Struck mi ukazoval okolní předměty, které do hotelu Orlík zakoupil a které si nemohl odvézt, neboť mu stát, resp. soud, po x letech zpětně zrušil jeho firmu od počátku. Byla prý založena chybně, a proto ani nikdy nemohla existovat.

Panu Struckovi připadalo nesmírně pozoruhodné, že movitý majetek jeho zrušené firmy v ceně mnoha milionů korun si záhy od Okresního úřadu Příbram pronajala na dvacet pět let akciová společnost Orlík, kde měl mimo pana Sehnala i významný podíl právě pan Kliment, jenž v předstihu okolo Gustava Strucka vytvářel u bezpečnostních složek auru spolupracovníka a "ukrývače" protiruských teroristů.

I Vy jste ale už ve Vaší knize z roku 2007 napsal, že jsem v hotelu na Vystrkově ubytovával Čečence a Dagestánce.

Byla to jedna z mnoha nepravd, které byly ve Vaší knize uvedeny. Dokonce jsme se tehdy spolu sešli a Vy jste mi sdělil, že jste tyto informace takto od různých osob vyslechl a zaznamenal. Nebylo to náhodou také od pana Klimenta?

Byl jsem tehdy totiž přesvědčen, že z Vaší strany nešlo o zamýšlenou manipulaci s fakty, nýbrž o nevědomost nebo záměr Vašich zdrojových subjektů.

Již si nevzpomenu na všechny ve Vaší knize uvedené "přehmaty", namátkou uvedu pouze některé.

  • Nikdy jsem Karlu Gottovi nestavěl žádné studio.
  • Nikdy jsem neměl vystaven invalidní průkaz.
  • V domě v Jevanech nebyla žádná aparatura nebo jakákoliv jiná technologie na výrobu falz gramofonových desek a kazet.
  • Panu Shrbenému jsem nikdy nedodal žádné zlaté dukáty.
  • V době svého zatčení nemohl pan Mrázek ke mně, resp. k mému tehdejšímu prodeji hodinek vypovídat, neboť jsme se spolu seznámili až o pět let později.
  • Můj otec nikdy nebyl předsedou fan klubu Karla Gotta.
  • S Helenou Vondráčkovou jsem se nikdy nesetkal.
  • Nikdy jsem do Rakouska neprodával žádné zlato.
  • Nikdy jsem se nedopustil žádného úplatkářství a krádeže, tudíž mne ani v uvedených souvislostech žádný major Vladimír Rudolf ani nikdo jiný nikdy nevyšetřoval.
  • Nadaci Interpo nezaložil pan Mrázek a už vůbec nebyl můj "parťák".
  • Nikdy mi nikdo neodcizil žádný kamion s obsahem o hodnotě několika desítek milionů. Žádný kamion jsem totiž ani nikdy nevlastnil.
  • Po roce 1989 jsem Vystrkov neprovozoval. Po roce 1989 provozovala Vystrkov již výše zmíněná společnost Ingo Orlík pana Gustava Strucka. Ingo Orlík přestala Vystrkov provozovat v roce 1993.

Od roku 1994 začala tehdy neveliký vystrkovský hotel o ubytovací kapacitě pouhých šesti apartmánů a patnácti vilek provozovat společnost Orlík a.s. s účastí státu.

Mimo státu měli v této akciové společnosti obchodní podíly také pánové Kliment a Sehnal. Od těchto mužů v srpnu 1994 odkoupila jejich obchodní podíly firma Centrum CZ.

V roce 1994 jsem se ve společnosti Orlík a.s. stal předsedou představenstva s nemožností samostatného zastupování. Každé rozhodnutí vyžadovalo souhlas a podpis minimálně dvou členů představenstva.

Považuji za důležité zdůraznit, že společnost Orlík a.s. vystrkovský hotel neprovozovala, ale pouze pronajímala dalším subjektům, které hotel provozovaly.

V roce 1994 byl areál pronajatý společnosti Hotel Orlík s.r.o, kterou jsem založil právě pro provozovatele hotelu.

V průběhu let se ve vedení společnosti Hotel Orlík s.r.o. vystřídalo několik jednatelů - Tomáš Pitr 1 rok, Miloslav Tikovský 1 rok, Milan Jungr 1 rok, František Horák junior 3 roky, Michal Daniš 1 rok, František Horák senior 3 roky.

Několikaletí ředitelé společnosti Hotel Orlík s.r.o. bez funkce jednatele s generální plnou mocí byli pan Václav Černý a pan Martin Bubeníček.

V mezidobí byl hotel Orlík pronajímán společnostem ve vlastnictví pana Haise, Šebesty, Kohela, Kučery, Eriky Husákové.

Recepce hotelu byla vybavena kamerovým záznamem. Pokud o ubytování v hotelu žádal cizí státní příslušník, musel mít platné doklady a disponovat povoleními z cizinecké policie.

Žádná hotelová recepční nesmí odmítnout hosta s platnými doklady, pokud má hotel volnou lůžkovou kapacitu. Ať je host odkudkoliv, třeba z Vámi zmiňované autonomní oblasti Ruské federace z majoritně muslimského Čečenska, recepční musí hosta ubytovat. Recepční, která by se dopustila takovéto segregace, by se zároveň dopustila rasistického, a tím pádem i trestného činu.

Z tohoto důvodu ani nechápu ve Vaší knize uvedená slova, že jsem byl "dobrodruh", když byli v hotelu Orlík ubytováni také občané z Čečenska a z Dagestánu.

Ruskou federaci vytváří celkem 22 států. Čečenci a Dagestánci jsou pouze etnicitou a všichni Čečenci a Dagestánci a také Tatarstánci a Adygejci, Baškortastánci, Burjatši, Ingušci, Tuvači, Čuvaši, Udmurdštinové, Chakasijci, Sachové, Marijci, Karélijci a další a další jsou občany Ruské federace cestující s cestovními pasy Rosijskaja federacija.

Jakýkoliv občan Ruské federace může svobodně cestovat po celém území Ruské federace bez jakýchkoliv povolení.

Promiňte mi mou prostořekost - Vy byste skutečně ve Vámi provozovaném hotelu odmítl ubytovat občana Ruské federace žijícího v některé z jeho federativních zemí, který by navštívil Českou republiku s naší ambasádou vydaným vízem a s platným povolením k pobytu vystaveným naší cizineckou policií?

Pokud ano, pak byste byl dobrodruhem jednoznačně Vy, neboť byste se v ten moment stal pachatelem trestného činu.

Uvědomte si, prosím, že z hlediska mezinárodního práva existuje pouze Ruská federace.

Souhlasím s Vaším názorem, že ostatní hotelové hosty muselo zneklidňovat chování několika zahraničních hostů jedné z dlouhodobě pronajatých vil, kteří v roce 1996 - 1997, každý den, i v zimě, prováděli vysvlečeni do půl těla spolu velmi náročnou razantní ranní rozcvičku, která připomínala trénování bojových sportů.

Když jsem dotyčné sportovce zdvořile požádal, zda by se nemohli přesunout se svým cvičením do hotelové posilovny, dostal jsem odpověď, že nikoliv, neboť se v ní nedá dýchat, je prý nedostatečně klimatizována.

Spolu se mnou byl ve vedení společnosti Orlík a.s. také bývalý elitní policista pan František Horák z předrevolučního útvaru, jenž se zabýval nejen ochranou ekonomických zájmů ČSSR. (Pana Horáka jsem poznal před rokem 1989 při vyšetřování mé tehdy nepovolené obchodní činnosti, která se odehrávala za účasti diplomatů.)

S panem Horákem jsme tuto nestandardní tréninkovou situaci vyhodnotili jako podezřelou, a proto jsem na toto konání upozornil ÚOOZ. Dva policisté z tohoto útvaru - pan Rudolf Klíma a jeho kolega Jiří .... , začali toto a další podezřelé související chování zahraničních "turistů" pravidelně monitorovat.

Mimo této kontroly dvou detektivů přidělila BIS do hotelu dlouhodobě svého pracovníka pana Dvořáka, který se veřejně etabloval jako podnikatel. Skutečnou identitu všech třech bezpečnostních pracovníků samozřejmě mimo mne, pana Horáka a paní Řechkové - partnerky pana Horáka - nikdo neznal.

Přes veškerou tuto kontrolní činnost bezpečnostních složek ale došlo ve vystrkovském areálu k několika závažným trestným činům.

Na parkovišti před hotelem explodovala nálož pod autem kladenského podnikatele. Exploze poničila auto i hotelovému pracovníkovi.

Následně explodovala nálož pod autem mým.

Právníkovi společnosti Orlík a.s. někdo vylepoval na okna jím obývané vily v hotelovém areálu černé kříže, které avizovaly partyzánskou válku a psychoteror s neviditelným nepřítelem.

Další náš rodinný automobil byl před naším domem v noci zapálen.

U dvou našich dalších aut Peugeot a Audi, byla provedena odborná manipulace s airbagy, které byly při jízdě v zatáčkách dálkově iniciovány a došlo k jejich explozi, a to nejen mně, nýbrž i mé manželce, která vezla do školky naši tehdy malou dceru Markétku. "Samovolná" iniciace airbagů u dvou aut v jedné rodině...... i laikům muselo být jasné, že o náhodu nemůže jít. Z této situace ale zároveň vyplývalo, že nepřítel je profesionál.

Hoteloví hosté nás v roce 2010 upozornili, že se občas před recepcí hotelu okolo třetí hodiny ranní sjíždí kamiony i nákladní auta a dochází k překládání velkých objemů zboží. Hosté viděli, jak se překládají čtyřkolky.

Na tento poznatek, který nám jako první sdělila provozovatelka několika pražských lékáren spolu se svým partnerem, jsem upozornil známého detektiva Rudolfa Klímu z ÚOOZ. Stanoviskem tohoto detektiva i pana Horáka byl ale závěr, že na stovkách hektarů hotelového lesnatého areálu jsou spousty absolutně odlehlých míst, které by si předavatelé nelegálního zboží pro svou činnost zvolili a neriskovali by u hotelu, kam navíc na noční preventivní kontroly pravidelně přijížděli policisté z nedalekého Milína.

Nebudu vyjmenovávat veškeré akty vyhlášení války od nepřítele, kterého jsme nikdy nepoznali a ani neviděli. Vypuštěné studny a do studny nasypané bakterie E-coli byly banálním aktem v porovnání s mafiánskou vraždou pana Šebesty. Pan Karel Schwarzenberg v jednom rozhovoru uvedl, že při kontrolní procházce areálem uviděl zalehlého muže s dlouhou zbraní. Policisté z ÚOOZ obcházející areálem ale disponovali pouze krátkými zbraněmi. Nen&iac ute; tedy vyloučeno, že se pan Schwarzenberg ve vystrkovském lese s vrahem pana Šebesty osobně setkal.

V době vyšší frekvence ataků na hotel, který byl stále ve vlastnictví státu, zajistil náměstek BIS pan Hejl aktivní ochranu malého jezerního poloostrůvku, kde jsme s manželkou, našimi dětmi a paní Řechkovou a panem Horákem bydleli. Ochranu tehdy nezištně zajišťovali dva bývalí pohraničníci a následní policisté z Útvaru rychlého nasazení, pan Šrytr a pan Kaco.

Téměř reálná válka z terénu Vystrkova se proti členům představenstva společnosti Orlík a.s. přesunula i na platformu médií. Mediální pohůnci sloužící SKUTEČNÉ novodobé politické mafii vytvořili silou psaného slova z naprosto bezúhonné a seriózní nadace Interpo v očích čtenářů takřka nezákonnou organizaci.

Do této naprosto neférové války, kterou i tehdejší tiskový mluvčí BIS Jan Šubert označil za "nejtrapnější skandál roku", jste se bohužel zapojil i Vy.

Píši Vám tato slova po více jak deseti letech. Můžete být v klidu - vše je promlčeno. Nikdy jsem dosud neměl v úmyslu se s Vámi soudit. Příště ale, prosím, pečlivěji prověřujte vyřčená slova společenských škůdců.

  • V nadaci Interpo se nikdy neděly - jak jste uvedl - žádné "lotroviny"
  • Pan Jaroslav Bašta nikdy neuvedl, že se v nadaci Interpo "legalizují černé peníze", což je uvedeno ve Vaší knize.
  • V žádném médiu nebylo nikdy uvedeno, že nadace Interpo "slouží k uplácení politiků", což je také uvedeno ve Vaší tvorbě.

Celou Vaší dezinformací o nadaci Interpo jste zmanipuloval statisíce lidí této republiky. Ovšem vdovy po policistech, které opravdu vědí své, a kterým Interpo finančně řadu let pomáhala, dozajista pověděly všem svým příbuzným a známým, jaká byla skutečná povaha a funkce nadace Interpo. Mám schováno mnoho jejich děkovných dopisů.

O provozování areálu projevoval dlouhodobě zájem majitel zaoceánské lodě, výrobce herních automatů a majitel kasin a restaurací pan Červinka.

V roce 2010 - devět roků před vypršením nájemní smlouvy s Okresním úřadem Příbram, jsem nevydržel trvalý psychický tlak a strach a stejně jako právník společnosti jsem s celou rodinou horkou půdu vystrkovského areálu definitivně opustil.

Záhy se majitelem areálu Vystrkov stal pan Červinka.

O dva roky později, pan Horák, který se mimo jiné také s legendou pražské mordparty vyšetřovatelem Markovičem aktivně zapojil do vyšetřování a dopadení spartakiádního vraha Straky, v areálu nemocnice v Nové vsi pod Pleší zemřel.

V tomto momentě pro mne sága Vystrkov skončila.

Alespoň doufám, že kauza Vystrkov pro mne skončila, přestože ke mně v srpnu 2019 dorazil signál hovořící o generálovi tajné služby a o ostřelovači zajištěného na mne.

S pozdravem

Miroslav Provod

Závěrem:
Tento dopis odešlu oběma bezpečnostním institucím, o nichž se v textu zmiňuji, dále všem fyzickým osobám, jejichž jména jsou v textu rovněž zmiňována a také několika svým přátelům, jejichž jména a pracovní pozice uvádět nemíním.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Den poté...

19:37 Jiří Paroubek: Den poté...

Když se dívám do dnešních novin, musím říci, že kromě bulváru, který to má v popisu práce, se situa…