Ke zharmonizované démonizaci Ruska došlo v pozdním létě 2013, kdy britský parlament a ruská diplomacie zablokovaly naplánovanou americkou invazi do Sýrie. Washington to pochopitelně pojal jako urážku svého majestátu, na kterou je třeba reagovat. A to nejlépe tak, že se z Ruska – dřív než se podobné opovážlivosti dopustí i další země - vytvoří mezinárodní hrozba. A tak zatím co se pozornost Rusů upínala k zimním olympijským hrám v Soči, uskutečnil Washington puč na Ukrajině, ve kterém byla lidem zvolená demokratická vláda nahrazema mocí banderovských hrdlořezů, jejichž předchůdci bojovali v Druhé světové válce za Hitlera. Načež Washington vyhlásil, že ustavením neonacistické vlády se na Ukrajině zavádí demokracie

Banderovští bandité pochopitelně okamžitě zahájili útok na vše ruské, co na Ukrajině stálo či leželo. Ruský jazyk byl coby jazyk úřední zakázán, což se samozřejmě u rusky hovořícího obyvatelstva neobešlo bez protestů, jež s dalším postupujícím útlakem přešly v separatistické hnutí. Krym, ruská provincie od roku 1700, obrovskou převahou hlasů zvolila oddělení od Ukrajiny a požádala o znovusjednocení s Ruskem, a taktéž se od Ukrajiny oddělily převážně ruské oblasti Luhanska a Doněcka.

Tyto akce, na zahraničí nezávislé, byly Washingtonem a jeho presstitutkami prohlášeny za „ruskou invazi“, a bez ohledu na skutečná fakta pokračuje tato prezentace ukrajinských událostí na Západě dodneška.

Pro současný Washington byla už totiž fakta z politických analýz vyřazena jako zbytečná a překážející.

Ale vraťme se k deníku Washington Post. Nejdůležitější skutečností, kterou Washington i rusofobní členové vydavatelské rady tohoto deníku svou výzvou k většímu tlaku na Rusko přehlédli, je ruský vojenský a nukleární potenciál i definitivní poznání ruské vlády, že proti její zemi chystá Washington překvapivý nukleární útok.