A na tom obraze zpod duchny koukala čtyři chodidla a pod postelí se válely čtyři válenky. A soudruh Brežněv se při prohlídce ptal, čí jsou to válenky a čí jsou to nohy. A ředitel Ermitáže odpověděl, že ty menší, to je soudružka Krupská, a ty větší, to je soudruh Stalin. A soudruh Brežněv na to: A kde je soudruh Lenin?!? A ředitel pohotově: No přece ve Finsku…

Čas oponou trhnul a od neděle nám ten euro-čas byl zase na půlrok navrácen k času Boží přirozenosti. Pějme píseň dokola! Ale v Půlnočním království je i toho času jen do času, takže jen jeden den. Od pondělka už opět omezeně. Psí život… Adámku náš, copak děláš? Jsem ve Finsku… („Tady už se to normálka nedá.“)

A kdo si ještě nenechal vymýt paměť, ten si asi vzpomene, že před rokem tady u nás v Kocourkově přituhlo i v tom psím životě. A venčilo se do 500 metrů a pejskaři aby si na to měření nakoupili lejzr měřáky… Jinak pokutička! A basta fidli tralala.