Přesně 22. Září 1897 jel poprvé vlak z Prahy do Mníšku. Nejen že to byla veliká sláva ale také obrovská dopravní úleva, protože do té doby se jezdilo s poštou (poštovním vozem) do Řevnic na vlak, což bylo nejen únavné ale v zimě i kruté. Z Mníšku to bylo 8 km, což ale teprve ze vzdálenějších míst jako Hraštice, Nový Knín, Nová Ves nebo Dobříš. To se chodilo také pěšky.

Zpět do současnosti. Trať byla v předchozích měsících velmi nákladně rekonstruována a občané odmítají tento nesmyslný způsob marnotratného hospodaření, tím spíše, že jednou zrušená trať už nedá nikdy obnovit. Rekonstrukce skončila letos a hned by se měla rušit? Jde nějakým způsobem vůbec obhájit, vyhodit desítky miliónů do kanálu?

Existence a provoz těchto tratí nemá pouze finanční vyjádření a efekt, ale také praktický, historický a především lidský rozměr. Vlak jede jinou trasou než autobusy a sbírá cestující tam, kam autobus nezajíždí. Vlak současně obsluhuje turistickou část veřejnosti, která už je na vlakovou dopravu zvyklá a pravidelně jí na této lince využívá. A to je další nezpochybnitelný přínos, který nelze nazírat pouze finančními brýlemi.