Záblesk naděje - zklamání, záblesk naděje - zklámání. Tak by se dalo shrnout politické dění posledních let. Už už to vypadá, že by panství současné byrokratické elity mohlo být svrženo, a pokaždé se jen těsně nevyjde.
Naposledy Česká televize. Původně to měla být zpravodajská stanice zaměřená na náročnějšího diváka. Jenže byla unesena a přestavěna na gigantický propagandistický aparát, jehož samotná existence ohrožuje demokratické zřízení - k čemu jsou volby, když je veřejný prostor systematicky plněn neobolševickým lhaním z Kavčích Hor?
Přitom se únosci České televize dopustili všech myslitelných chyb. Pod směšnou dotační záminkou zaútočili přímo na premiéra Babiše, a k tomu několikamiliardová rozkrádačka, kdy už se ani nenamáhali něco skrývat. Ředitel Dvořák používal televizní peníze ve prospěch svých vlastních firem, s výběrovými řízeními se přestal omezovat.
Premiér Babiš tedy dostal televizi na stříbrném podnose. Kdyby nabídky využil a do čela státní televize postavil někoho, kdo by sice hájil zájmy Agrofertu a ANO, ale netlačil sluníčkovou propagandu, dramaticky by to změnilo politické poměry. V neprospěch kavárny. Ve prospěch lidu ČR.
Proč Andrej Babiš nakonec zkorumpovaného televizního ředitele podržel? Možná teď mají nějakou dohodu, ale na tom nezáleží. Ředitel Dvořák Babiše stejně podrazí při nejbližší příležitosti.
První vysvětlení je takové, že to Babiš dostal nařízeno z amerického vyslanectví, z Otevřené společnosti nebo od nějakého ještě zlovolnějšího spolku. Může být. Taková vysvětlení ale mají tu nevýhodu, že mohou ospravedlnit cokoliv. Kdyby premiér popohnal ředitele Dvořáka k odpovědnosti, mohli bychom to vysvětlit vůlí amerického velvyslance, když ho nechal ve funkci, zase je za tím vůle amerického velvyslance. Nedozvídáme se tedy vůbec nic, a jen volně přecházíme k otázce: Proč americký velvyslanec rozhodl právě takto? A odpověď, že mu to nařídili ilumináti, otázku opět jen posouvá. Proč ilumináti podrželi ředitele Dvořáka?
Druhé vysvětlení vede k šachové partii, kterou hraje Andrej Babiš. Systematicky podporuje ten nejhorší neobolševický odpad, nechá jej na sebe útočit, a pak získává hlasy oběť neomarxistů. I to je možné. Ale byla by to poměrně riskantní strategie.
A pak je tu třetí vysvětlení. Stalo se to, čeho jsme se báli delší dobu. Andrej Babiš nenávidí čelní střety. Bojí se jich. Docela obyčejně proto, že je zbabělý. Zakleknout na malou firmu, to není těžké. Ale jindy stačí jeden telefonát Angely Merkelové, jeden pohovor s prezidentem či jeden útok z kavárny, a veškerá dobrá předsevzetí jsou pryč. Premiér nezvládl představu, že by ho čekala další Letná a kapituloval.
Pokud je správné toto třetí vysvětlení, můžeme čekat naplnění známého churchillovského rčení. „Měli na výběr mezi válkou a hanbou. Zvolili hanbu a budou mít i válku.“ Andrej Babiš se sklonil před pražskou kavárnou a odměnou mu bude další série útoků. Ředitel Dvořák nedokáže svoje vlčáky udržet na vodítku, ani kdyby chtěl.
Bylo by to vlastně docela zábavné, kdybychom na Babišovo selhání nedopláceli všichni.
(zdroj: petrhampl.com)
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
