Velmi vlažný přístup státního zastupitelství vyvolává dojem, že česká strana házela švýcarské spíše klacky pod nohy, než aby jí pomohla s vyšetřováním. Tuzemské orgány činné v trestním řízení se na rozdíl od švýcarských zatím nedobraly k tomu, že by došlo k porušení zákonů. Pokud by do případu nevstoupilo zahraničí, měli by lidé mající prsty v privatizaci Mostecké uhelné společnosti „klid“. Už před několika lety policie došla k závěru, že k ničemu protizákonnému nedošlo. Celý případ byl sice nedávno znovu otevřen, ale dosud bez hmatatelného výsledku. Úplně do ztracena vyšuměla celá řada jiných afér, které byly plně v kompetenci české policie a státního zastupitelství.

Neochota vyjít vstříc kolegům ze zahraničí se netýkala pouze Švýcarů. Alespoň podobné zkušenosti zaznamenali například Rakušané v souvislosti s prověřování podezřelých okolností nákupu obrněných vozidel Pandur pro českou armádu. Zmiňované počínání vypadá tak, že česká strana neměla intenzivní zájem na tom, aby se rozkrylo pozadí jednotlivých případů a byli odhaleni skuteční viníci. Vzhledem k tomu, že drtivá řada afér, které měly spojitost s politickým prostředím, neskončila před soudem, jde jen těžko o náhodu. Naopak může jít o propracovaný systém, který maří práci i těch policistů a státních zástupců, kteří se řídím heslem – padni, komu padni. A jak ukazuje přístup k žádosti o právní pomoc ze Švýcarska týkající se Mostecké uhelné společnosti, byl zatím relativně odolný i vůči zásahům ze zahraničí.