Musím se skoro stydět, že zatím co americký úředník nemá na obědy a stojí v frontě na charitu, já jsem dostal k důchodu přidáno a tak jsem si včera u renomované obchodní firmy, koupil nové kalhoty a dokonce i nové boty. A ještě si představte, že cestou domů jsme si s manželkou, zašli do kavárny na pravou brazilskou kávu a na velký dort se šlehačkou. Také konstatuji, že nedlužíme ani na nájemném, nebereme si ani půjčky, ani nestojíme frontu u charity na obědy... Dokonce jezdíme každoročně na dovolenou na Šumavu, do Jizerských hor a někdy i k moři.

Když zapátrám v paměti, kdy jsme byli v podobné situaci, tedy nemít na nájem, na splátky, na obědy, ani na ty nové kalhoty, tak si vzpomenu na to naší polistopadovou dobu a s ním i na první uzavřené továrny, hutě, doly,… na krachující banky, na znehodnocené vklady i na vysokou nezaměstnanost. Zaměstnanci chodili domů bez výplaty, neměli na nájmy a s odvráceným pohledem chodili kolem samoobsluhy. Dovedeme se proto vžít do tíživé situace amerických rodin.

Je potěšující, že tento krizový stav v posledních letech už neznáme, mzdy i důchody pravidelně rostou. Státní rozpočet je v přebytku. Nezaměstnanost je nejnižší v EU a kdo chce pracovat, práci najde. Dokonce od ledna důchodci dostali přidáno 900 korun měsíčně. A na příští rok slíbil premiér opět přidat 900 korun.