Radek Rejšek: Česky v Českém (?) rozhlase

27.11.2020 11:10

Ještě před několika lety by mě nenapadlo, že budu takto kritizovat instituci, v níž jsem strávil podstatnou část svého produktivního života a k níž mě váže takřka srdeční vztah.

Radek Rejšek: Česky v Českém (?) rozhlase
Foto: Praha TV
Popisek: Hudební skladatel a pedagog Radek Rejšek
reklama

Všechno začalo tím, že jsem si na autorádiu trvale naladil Radiožurnál, a to především kvůli Zelené vlně, kterou jako takovou považuji za vynikající věc. Za volantem trávím mnoho času a nejednou jsem ji ocenil. Ale čím dále, tím více zjišťuji, že to ostatní přestávám být schopen poslouchat a dokonce začínám mít obavy, že se vysílání Radiožurnálu postupně stane příčinou mé agresivity a arogance za volantem. Proč? Kdo z čtenářů někdy vydržel poslouchat vysílání této stanice nepřetržitě celou hodinu mezi dvěma zpravodajskými relacemi, možná pochopí. Prostě a jednoduše – „hudební“ náplň této stanice je doslova a do písmene šílená! Zkuste si někdy udělat statistiku poměru anglo-amerických „hitů“ vůči nejen české populární hudbě, ale i populární hudbě jiných národů? Kde jsou písničky francouzské, italské španělské…? A to už se vůbec neodvažuji zmínit populární hudbu ruskou, polskou, litevskou – zkrátka JINOU než v anglickém jazyce!

A už vůbec nemám odvahu zeptat se na jiné žánry! Kam se poděl třeba folklór!? Vždyť naši lidovou hudbu nám záviděl a závidí celý svět! A naše lidové písně se staly inspirací a východiskem nepřebernému množství našich skladatelů, kteří českou hudbu proslavili po celém světě! Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů… Z těch, co přišli po nich, pak třeba Slavický, Lukáš, Mácha, Hurník, Krček… Do tehdy ještě Československého rozhlasu jsem nastoupil v roce 1988, takže jsem měl možnost osobně poznat redaktorku Libuši Lašťovkovou, která na půdě rozhlasu (respektive v rozhlasové fonotéce) vybudovala českému, moravskému a slovenskému folklóru takový „pomník“, jakým se sotva může pochlubit jiná evropská rozhlasová stanice! A byť jsem již pouhým externistou těsně před důchodem, táži se: Co se s tímto „pomníkem“ stalo? Kam se ty nahrávky poděly? Mám totiž přístup do databáze a nějak je tam nemohu najít! Český a moravský folklór totiž nejsou jen pánové Pavlica a Krček (nic proti nim!!!), ale též třeba Volavý, Režný, Bláha, Dudík, Šuláková, Holý…

Anketa

Jste pro otevření obchodů a restaurací?

59%
41%
hlasovalo: 21491 lidí

A když se podíváme na jiné žánry – co třeba dechovka, po které naši jihozápadní sousedé doslova šílí (a jen u nás je stále více odstrkovanou a opomíjenou Popelkou)? Kdy na Radiožurnálu naposledy zazněla Moravanka nebo Mistříňanka? Kdo mimo vysoce odbornou veřejnost ví o existenci světového trumpetisty Vlada Kumpana, následovníka zakladatele Moravanky Jana Slabáka, jehož hráčské ekvilibristiky vyrážejí dech posluchačům všude jinde s výjimkou české kotliny (či spíše rozhlasového vysílání v české kotlině)?

A už se těším na ty reakce „zasvěcených“, kteří mě s uštěpačnými poznámkami odkážou na stanici Český rozhlas – Vltava. Těm bych rád vzkázal, že právě především pro Vltavu jsem pracoval od svého nástupu v roce 1988 až do současnosti (byť jsem, jak už bylo řečeno, už jen pouhým externistou) a že o této stanici (a nejen o ní) vím své – jistě mnohem více, než vědí „oni“…

A další brutální fackou všem příznivcům české lidové a národní kultury bylo pro mě nepochopitelné a sotva obhajitelné zrušení pořadu Folklorika v České televizi. Nechtějte po mně, abych tohle komentoval, nedokázal bych se udržet v oboru „korektních“ a publikovatelných výrazů (byť konstatuji, že výběr těchto výrazů se, zvláště v posledních letech, rozšiřuje tak, že během krátké doby sem bude patřit úplně všechno - kdo se v tomto oboru chce dovzdělat, tomu doporučuji knihu „Velký slovník sprostých slov“ od Karla Jaroslava Obrátila (vyd. Lege artis, Praha 2000)). Českou televizi jako takovou nehodlám dále komentovat, tak upřímný a „srdeční“ vztah jako k Českému rozhlasu k ní nemám. Jen konstatuji. Patřím mezi ty, kterým zrušení pořadu Folklorika pořádně hnulo žlučí…

Vrátím se zpět k rozhlasu. Ač Zelenou vlnu na Radiožurnálu považuji za pro sebe užitečného pomocníka při cestování, nejsem absolutně schopen další vysílání této stanice poslouchat, protože se nechci stát viníkem tragické dopravní nehody. Absolutně nekriticky protěžovaná angličtina ve vysílání „české“ (?) rozhlasové stanice mě totiž dohání k zuřivosti a i kdyby mě možná některá témata v dalším vysílání této stanice zajímala, tak jakmile skončí předpověď počasí, nekompromisně skáču po vypínači autorádia. Prostě – tohle nedávám! (A říkám si – zlatá „komunistická“ stanice Hvězda! Ano, byla to sice naopak samá „lidovka“ a aby se neřeklo, tak občas do toho šoupli „Podmoskevské večery“, „Stěnku Razina“, „Kalinku“ či „Kaťušu“, ale to bylo asi tak vše. A občas se dokonce objevila i ta „imperialistická“ angličtina, francouzština či němčina… Zdá se, že Hvězda byla více „mezinárodní“ než současný Radiožurnál).

Zakončil bych citátem Karla Jaromíra Erbena: „Jen do takové míry národ svůj, jak památek svých si hledí.“ (Jistě tím Karel Jaromír Erben myslel i památky literární a hudební).

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Proč se Bakalonoviny (HN) tak zlobí?

21:37 Jiří Paroubek: Proč se Bakalonoviny (HN) tak zlobí?

Hospodářské noviny (HN) mají na dnešní první a druhé straně rozsáhlý a poněkud tendenční článek, vě…