Všechno začalo tím, že jsem si na autorádiu trvale naladil Radiožurnál, a to především kvůli Zelené vlně, kterou jako takovou považuji za vynikající věc. Za volantem trávím mnoho času a nejednou jsem ji ocenil. Ale čím dále, tím více zjišťuji, že to ostatní přestávám být schopen poslouchat a dokonce začínám mít obavy, že se vysílání Radiožurnálu postupně stane příčinou mé agresivity a arogance za volantem. Proč? Kdo z čtenářů někdy vydržel poslouchat vysílání této stanice nepřetržitě celou hodinu mezi dvěma zpravodajskými relacemi, možná pochopí. Prostě a jednoduše – „hudební“ náplň této stanice je doslova a do písmene šílená! Zkuste si někdy udělat statistiku poměru anglo-amerických „hitů“ vůči nejen české populární hudbě, ale i populární hudbě jiných národů? Kde jsou písničky francouzské, italské španělské…? A to už se vůbec neodvažuji zmínit populární hudbu ruskou, polskou, litevskou – zkrátka JINOU než v anglickém jazyce!

A už vůbec nemám odvahu zeptat se na jiné žánry! Kam se poděl třeba folklór!? Vždyť naši lidovou hudbu nám záviděl a závidí celý svět! A naše lidové písně se staly inspirací a východiskem nepřebernému množství našich skladatelů, kteří českou hudbu proslavili po celém světě! Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů… Z těch, co přišli po nich, pak třeba Slavický, Lukáš, Mácha, Hurník, Krček… Do tehdy ještě Československého rozhlasu jsem nastoupil v roce 1988, takže jsem měl možnost osobně poznat redaktorku Libuši Lašťovkovou, která na půdě rozhlasu (respektive v rozhlasové fonotéce) vybudovala českému, moravskému a slovenskému folklóru takový „pomník“, jakým se sotva může pochlubit jiná evropská rozhlasová stanice! A byť jsem již pouhým externistou těsně před důchodem, táži se: Co se s tímto „pomníkem“ stalo? Kam se ty nahrávky poděly? Mám totiž přístup do databáze a nějak je tam nemohu najít! Český a moravský folklór totiž nejsou jen pánové Pavlica a Krček (nic proti nim!!!), ale též třeba Volavý, Režný, Bláha, Dudík, Šuláková, Holý…