Radim Valenčík: Babišův Listopad 2018 a o co jde

Jednak byl 17. listopad 1989 významným projevem jednoty našeho národa, jednak i dnes dochází k posilování jednoty našeho národa jako základní formy obrany proti cizí moci a jejím kolaborantům .
K nedávnému smutnému srpnovému výročí z hlediska toho "co spojuje významná data naší historie", jsem napsal: "Buď jsme byli pod nadvládou cizí moci, kdy se rozhodovalo o nás bez nás, nebo jsme na základě sjednocení národa získali schopnost alespoň částečně a alespoň po určitou dobu dělat vlastní historii, rozhodovat o svém vlastním osudu, vzdorovat cizí moci, která nás vždy ohrožovala z různých stran po celou dobu naší novodobé historie."

Na téma Listopadu 1989 jsem pak uvedl: "Již koncem 70. let se začínají objevovat náznaky nového sjednocování národa, přitom sjednocování, které v sobě obsahovalo již i překonávání rozdělení zakódovaného do normalizační interpretace "vedoucí úlohy KSČ". Současně se projevovalo i oslabování cizího vlivu ze strany Sovětského svazu, který si zatloukl hřebíček do rakve pokusem o expanzi v Afghánistánu koncem roku 1979. Veřejně je nová vlna sjednocení vůči slouhům cizí moci deklarována v projevu Miloše Kopeckého na IV. sjezdu Svazu dramatických umělců až v roce 1987 a od té doby vývoj již nezadržitelně směřuje k listopadu 1989. Ať se to komu líbí či nikoli, byl listopad 1989 založen na sjednocení národa. Proto proběhnul tak, jak proběhnul, proto se nezbytné ekonomické reformy, resp. složitý proces transformace, podařilo zvládnout poměrně úspěšně (alespoň v porovnání s okolními zeměmi). Proto jsme jednou ze zemí, které se i dnes v podmínkách obnovujícího se vnějšího diktátu chovají, alespoň částečně, svéprávně."

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/6054-od-srpna-69-k-listopadu-89-a-volby-v-rijnu-1.html

Nebylo to tehdy "MY a ONI". Bylo to "MY" proti tomu, co se přežilo právě proto, že uvízlo ve slepé uličce kolaborace s cizí mocí, s tou cizí mocí, která se sama hroutila. Chodil jsem tehdy na většinu demonstrací, na Václavák i na Letnou. Zodpovědně mohu prohlásit, že členů tehdejší KSČ tam chodilo podporovat změny tři až čtyřikrát více procent, než bylo zastoupení komunistů v dospělé populaci. A to nepočítám tehdy velmi aktivní obroďáky. Pokud tedy někdo říká, že Listopad 1989 byl "bojem proti komunistům", lže. Listopad 1989 byl typickým odbojem sjednoceného národa proti cizí moci a jejím kolaborantům. Proto si zaslouží důstojné připomenutí.

Místo důstojného připomenutí fraška, do které zabředl mediální mainstream

Důstojné připomenutí významného výročí je o to důležitější, že právě v těchto dnech a hodinách jsme svědky dalšího pokusu rozštěpit národ za účelem jeho ještě většího podřízení cizí moci, než se doposud nejrůznějšími tahy s pomocí nejrůznějších kolaborantů podařilo.

Proto místo toho, aby mediální mainstream pod vedením své vlajkové lodě ČT zahájil svou tradiční kampaň motivovanou 17. listopadem, zafungoval trochu jinak než v jiných létech. Připravil jiné divadlo. A načasoval si to tak, aby mohl příslušného výročí využít k sejmutí Babiše, i když materiály k palbě proti němu měl natočeny a připraveny dávno před tím. A úplně jakoby náhodou se zde ocitl i americký ministr energetiky k jednání o investicích do obnovy či rozšíření našich jaderných elektráren, viz:

https://www.lidovky.cz/svet/do-ceska-prijede-lobbovat-trumpuv-energeticky-muz-temelin-ma-zachranit-americkeho-giganta.A181113_162158_ln_zahranici_mber

Jenže ona se od počátku vyvíjela situace úplně jinak, než si to manipulátoři představovali. Proces sjednocení národa proti cizí moci, která nám stále drzeji diktuje, co máme dělat, abychom mohli být ještě více okrádáni, ještě více zbavování vlastního názoru, ještě více zneužíváni v geopolitických hrách, ještě bezohledněji používáni jako kanonenfutr, pokročil mnohem dál. I mezigeneračně. A také podstatně vzrostla přirozená odolnost našeho národa vůči manipulaci. Bodejť. Vždyť máme zkušenost z toho, jak se dostat k informacím, i když jsou zapečetěné rozhlasové přijímače, která se nám pak hodila v době rušiček Svobodné Evropy či Hlasu Ameriky a která se nám obohacená o další zkušenosti hodí i nyní. Umění vyhledat informace, porovnat různé zdroje, zachovat si vůči nim kritickou zdrženlivost, pamatovat si nedávnou historii apod. – to vše se stalo nedílnou součástí kultury našeho národa.

A tak došlo k následujícímu:

1. Profláknutou Slonkovou a Kubíka soudný člověk nemohl brát vážně, navíc věrohodnost jejich reportáže při bližším ohledání korespondovala s dříve prezentovanou věrohodností těchto osob. (Nechápu, proč se nepokusili alespoň pro oklamání některých nastrčit někoho, kdo není tak profláknutý.)

2. Manipulátoři se nepoučili z dobře známých slov velkého klasika "historie se opakuje dvakrát, poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška" . Přepsali přes kopírák scénář "Sarajevo" do podoby scénáře "Palermo". Nedali si ani záležet na tom, aby uvnitř ANO vytvořili "pátou kolonu" zrádců v podobě tehdejšího tandemu "Ruml-Pilip" v ODS.

3. Roli hlásné trouby tak předepsali zvenku působícímu šéfovi ODS Fialovi, který fungoval jako průtokový přenašeč frází, aniž by se zamyslel nad obsahem toho, co říká. Myslím, že hodně zkušenějších členů ODS si při příležitosti jeho mediálního účinkování na tandem Ruml-Pilip vzpomnělo. Nahradil je oba a dokonale, pokud se týká vnějšího projevu, ale dopad na situaci v ANO byl opačný, než asi očekával. Myslím, že ani svou pozici v ODS tímto účinkováním neposílil.

4. Manipulátoři hned na začátku svého pokusu o puč předvedli, že nejsou schopni uvažovat na více tahů dopředu. Vše vsadili na jediné – donutit Babiše k odchodu z funkce premiéra. Po vzoru kauzy "Kuciak". Neuvědomili si však, že Babiš má v rukou ten nejsilnější trumf – totiž nové volby. A těch se bojí všichni kromě něho – vedení ČSSD nejvíc, KSČM skoro taky tak, SPD na tom není o moc lépe, ODS by si také nepolepšila, i Piráti se příliš namočili a vydali se cestou Bursíkových Zelených do politického nebytí, pro TOP a STAN by předčasné volby znamenaly konečnou. Spojit strach z voleb se snahou o vyslovení nedůvěry vládě – to už je hodně velký kumšt. A to v podmínkách, kdy nad vším stojí bazilišek Zeman.

5. Snad nejkomičtější je Okamurovo manévrování. Ten vůbec nepochopil, že oslabení Babiše oslabuje i jeho pozici. Snažil se na vzniklé situaci vydělat. Pak pochopil, že musí narychlo vymyslet nějakou legendu alespoň pro ty, co ho berou nejvíce nekriticky, aby si uchoval alespoň nějakou voličskou přízeň. Především však ukázal, že vůbec nechápe podstatu současné moci a že je na cestě stát se její figurkou. Naštěstí pro něj se jeho příznivci důrazně ozvali a přinutili jej zachraňovat, co se dá.

6. Současné vedení ČSSD a KSČM se v těchto turbulencích přece jen ukázalo o něco zkušenější.

Jak to bude dál?

"Demokratická opozice" se znemožnila, mediální mainstream se posunul v očích národa dále do "moravcovské pozice" (aby nedošlo k nedorozumění, mám teď na mysli Emanuela Moravce, ministra školství a lidové osvěty protektorátní vlády, hlásnou troubu kolaborantství). Možná, že bude dost těch, kteří si najdou čas a budou chodit demonstrovat, i když nevím, za co. Ale to vše přispěje k dalšímu zrání a dozrávání veřejného vědomí a sebevědomí, ke sjednocování národa na tomto základě, ke zvýšení imunity proti manipulaci, k zviditelňování toho, jak funguje současná globální moc a jak probíhá její degenerace . Současně s tím se bude posilovat sounáležitost zemí středounijního prostoru, které jsou vystaveny obdobným tlakům a pokusům o vyvolání konfrontací. Návazně pak i k emancipaci těchto zemí tak, aby se vytvořily podmínky pro koncepční a komplexní reformy, které jsou nezbytné pro odstranění příčiny současných problémů u nás i ve světě.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.