Nešlo o překvapivý krok, protože již několik měsíců předtím byla zahájena demontáž opony z ostnatého drátu, kterou tehdejší Maďarská lidová republika zahájila již od začátku května téhož roku.
To vyvolalo nebývalý tlak na hranice NDR symbolizované berlínskou zdí, ale stejně rozděleného Německa obdobnou drátěnou , která se táhla i kolem západních a jižních hranic tehdejšího Československa až po Maďarsko. V NDR to vyvolalo otevřený vnitropolitický střet s tamní vládou, když opozice vyvolala bojkot komunálních voleb vyhlášených na 7.května. Teprve den kdy se měly konat tehdejší východoněmecký ministr obrany Heinz Kessler informoval nejvyššího stranického šéfa Ericha Honeckera, že Maďarsko se zdůvodněním deskalace evropského napětí plánovitě zahájilo demontáž hraničního „signálního zařízení“. Jde však pouze o „kosmetické opatření“, protože bezpečnost hranic je nadále zajištěna. Občanům NDR bylo toto opatření domácími sdělovacími prostředky zatajeno a tuto informaci se dozvěděli jen prostřednictvím západoněmecké televizi a rozhlasu.
Poté co se tato informace rozšířila bylo vydáno varování, že hranice je nyní sice bez drátěných překážek, ale maďarská strážní služba je zde zostřená. To však neodradilo tisíce východoněmeckých občanů mající volný vstup přes Československo na maďarské území pokusit se tamní hranice překročit a tak se dostat přes Rakousko do západního Německa. První vlna těchto uprchlíku však byla maďarskými orgány zadržena a vrácena zpět od hranic při možném použití i zbraně. Poslední obětí neúspěšného pokusu přejít přes hranice se stal Kurt-Werner Schulz, který byl maďarskou pohraniční hlídkou zastřelen 21.srpna 1989.
Tři neděle poté vláda Miklóse Németha otevřela pro uprchlíky legálně hranice a umožnila jim přejít do Rakouska, kde tamní vláda jim zajistila bezvizový průjezd do Spolkové republiky. Souběžně s těmito událostmi se snažili další tisíce občanů NDR přejít v září 89 do Spolkové republiky přes Československo. Zaplavili pražské západoněmecké velvyslanectví což připomíná výstava na panelech umístěných na Malostranském náměstí. Pod názvem „Cesta je volná ! Německý exodus v roce 1989“ jsou zde vystaveny písemné a především obrazové dokumenty shromážděné Ústavem pro studium totalitních režimů ve spolupráci s velvyslanectvím Spolkové republiky Německo v Praze. Dokumentuje události počátkem podzimu roku 1989 kdy se snažili občané tehdejší NDR prostřednictvím západoněmeckého velvyslanectví dostat do Spolkové republiky . To za jakoukoliv cenu bez ohledu i na svůj majetek což viditelně se projevilo především zaplavení Prahy opuštěnými Trabanty. Výstava přitom dokumentuje rozpačitost tehdejšího komunistického režimu, který pod soustředěným mezinárodním zájmem nemohl použít hrubé síly a proto stupňoval tlak na východoněmeckou vládu , aby přijatelným způsobem vyřešila tuto situaci.
Nakonec bylo dosaženo trojstranné dohody mezi bonnskou, berlínskou a pražskou vládou, že utečenci opustí Prahu na Západ. Berlín na tuto dohodu po složitém jednání nakonec přistoupil, ale za cenu že budou uprchlíci přepraveni do západního Německa, ale vlaky přes NDR, aby neztratila tvář. Byla to přezvěst příštích dnů, kdy následovalo nejen prolomené smutně proslulé berlínské zdi, ale i v Praze došlo listopadovým událostem, které vedly k zhroucení komunistického režimu a odstranění drátěných překážek i na našich hranicích. Průběh těchto událostí před třiceti lety bude vzpomenuto 28.září německým velvyslanectvím za účasti tehdejších uprchlíků.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
