Nešlo o překvapivý krok, protože již několik měsíců předtím byla zahájena demontáž opony z ostnatého drátu, kterou tehdejší Maďarská lidová republika zahájila již od začátku května téhož roku.
To vyvolalo nebývalý tlak na hranice NDR symbolizované berlínskou zdí, ale stejně rozděleného Německa  obdobnou drátěnou , která se táhla i kolem západních a jižních hranic tehdejšího Československa  až po Maďarsko. V NDR to vyvolalo otevřený vnitropolitický střet s tamní  vládou, když opozice vyvolala bojkot komunálních voleb vyhlášených na 7.května. Teprve den kdy se měly konat tehdejší východoněmecký ministr obrany Heinz Kessler informoval nejvyššího stranického šéfa Ericha Honeckera, že Maďarsko se zdůvodněním deskalace evropského napětí plánovitě zahájilo demontáž hraničního „signálního zařízení“. Jde však pouze o „kosmetické opatření“, protože bezpečnost hranic je nadále zajištěna. Občanům NDR bylo toto opatření domácími sdělovacími prostředky zatajeno a tuto informaci se dozvěděli jen prostřednictvím západoněmecké televizi a rozhlasu.

Poté co se tato informace rozšířila bylo vydáno varování, že hranice je nyní sice bez drátěných překážek, ale maďarská strážní služba je zde zostřená. To však neodradilo tisíce východoněmeckých občanů mající volný vstup přes Československo na maďarské území pokusit se tamní hranice překročit a tak se dostat přes Rakousko do západního Německa. První vlna těchto uprchlíku však byla maďarskými orgány zadržena a vrácena zpět od hranic při možném použití i zbraně. Poslední obětí neúspěšného pokusu přejít přes hranice se stal Kurt-Werner Schulz, který byl maďarskou pohraniční hlídkou zastřelen 21.srpna 1989.