100% všech zveřejněných názorů k tomuto kroku obou ministrů vyjadřuje naprostou skepsi, že se něco takového podaří realizovat v přijatelném termínu. Připomeňme, že smlouvu, resp. memorandum, na výstavbu vysokorychlostní tratě mezi Berlínem, Prahou a Vídní podepsal již v roce 1994 tehdejší ministr dopravy Jan Stráský. Za tímto účelem uvolnila Klausova vláda (neboť jako stát ručila za příslušné úvěry) desítky miliard korun, které přišly vniveč. Tratě objednávali státní úředníci, na výstavbu dohlíželi titíž státní úředníci a dnes obdobní státní úředníci slibují, že budou opět stavět. Kdo tomu věří, ať tam běží. 

Za třicet let tahle skupina státních, doslova, škůdců nepostavila ani metr vysokorychlostní tratě a všude jenom mlží (viz kauza Ejpovických tunelů). A pokud dnešní představitelé Správy železnic veřejně tvrdí, že se uvažovalo o tratích pouze na rychlost 160 km/h, pak naprosto evidentně lžou. Vládní materiály lze snadno dohledat. Není divu, že si tyto úředníky betonové lobby, které se na špatně provedených železničních stavbách podílelo, tak hýčká… Hovoří se o „zájmových skupinách“ a to je, přiznejme si, eufemizmus (ZDE). 

Některá média se stejně tak tupě jako v socialismu neustále ptají ministra dopravy, kdy už konečně postaví dálnice či železnice, ale jaksi si nikdo nevšiml, že ministr přímý vliv na žádnou stavbu nemá. Ministr dopravy jen žebrá, aby nějaký úředník dělal alespoň to, za co je občany placen. Dodejme, že na ministerstvu dopravy je nemálo úředníků, kteří se po chodbách návštěvníkům chlubí, kolik už přežili ministrů dopravy a kolik jich opět přečkají. Iluze o tom, že ministr má bůhvíjaké pravomoci jsou nebezpečnou bajkou, kterou novináři servírují lidem zčásti z naprosté hlouposti a zčásti záměrně a to doslova ve zlém úmyslu.