Takové politicko-náboženské nesmysly mají opět splést občanskou mysl a podpořit politicky pravicové politiky- „vlastence". Osamělý mocnář se postupně izoloval svými činy a nyní se snaží, aby byli izolováni i občané. Tentokrát přes kartu „vlastenectví" a jako pavouk ve své hradní skrýši, by nejraději vládl zcela sám. „Vlastenectví" se mu nyní hodí, ale je poněkud pozdě a navíc, kdo mu ještě uvěří?
Politici u nás zaspali - není divu, kdo si rád nezdřímne po velmi sytém obědě, trvajícím desetiletí - to se odkrví mozek až k jeho zániku. Politickým fíglem poslední doby je to, že „zástupci" lidu říkají a opakují, co občanskému lidu vadí - to, co lidu sami způsobili nebo připravili, nakonec nedělají nic nebo dělají tak, aby se šlo proti zájmům občanské většiny, kterou zcela nevlastenecky rozdělují a štvou skupiny občanů proti sobě. To jsme dostatečně poznali po posledních volbách. Jako eso z rukávu nyní vytáhli kartu „vlastenectví", které předtím zcela pohřbili - ti samí a je to jen „z nouze ctnost". Mohu být vlastencem třeba i mezi cizinci. Mohu uznávat a vážit si i jiných národů a přesto mohu zůstat vlastencem a s ostatními státy i národy nebo menšinami spolupracovat, bydlet a snášet je vedle sebe. Je to o tom, že někam patřím a je mi to blízké, protože se tam cítím dobře. A protože se někde cítím dobře, tak mě to nutí, abych se cítil ještě lépe a své okolí zveleboval, ochraňoval a udržoval a hlavně jej nepoškozoval. Někde mám kořeny, bydliště a vlast nebo domov, ale je i možné, že se jinde mohu cítit lépe a vlast budu uznávat jinou, než bylo mé původní rodiště - i to je možné. Jde z velké části o čistě subjektivní pocit a cítění, které je samozřejmě podporováno i jednáním vládnoucích politiků a jejich vztahu ke státu a občanům. Jde rovněž o přiměřenost i přirozenost. U nás se snadno zaměňuje „vlastenectví" s nenávistí zejména k menšinám u nás v Česku, ale postupně i k těm, kteří jsou sociálně slabší, nemocní nebo postižení, což nebylo ani v minulém režimu.
Počátek a důvod k dušení vlastenectví byl způsoben tím, že ideologicky a politicky jsme se - jako - „potřebovali otevřít světu", aby se však bez problémů dal rozkrást náš stát a prodat naše podniky, obchodní značky a kde co, cizincům za hubičku. Političtí veksláci žádné vlastenectví nikdy neuznávali a s mantrou „peníze na prvním místě", jim bylo a je, naprosto jedno nejen vlastenectví a státní suverenita, ale i český občan, stát a celá naše budoucnost Česka. Celé „vlastenectví" vyměnili za peníze k vlastnímu obohacení. Karta „vlastenectví" zní tedy dnes falešně a populisticky, zejména od těch, kdo stáli na počátku udupávání našeho vlastenectví. „Vlastenectví" v pravicovém pojetí, se stává dalším populistickým nástrojem upevnění moci, ale nevychází z činů potřebných zejména pro lepší život většiny občanů v našem státu - a to především. Politici jsou poplatní sami sobě a cizině více, než vlastním občanům a to není v žádném případě ani trochu „vlastenecké". V této věci je p. Paroubek napadán, že preferuje naší integraci v EU a na druhé straně klade důraz na „vlastenectví", což se nevylučuje, pokud se bude jednat o spolupráci s okolními státy a za lepší život pro naše občany a získání větší suverenity, resp. rovnoprávnosti našeho státu i občanů v Česku, EU i ve světě.
Boom „amerického stylu života" a zejména německých firem u nás, byl vnucován za cenu ponižování všeho českého, tedy údajné neschopnosti našich občanů podílet se na světovém a evropském rozvoji a vývoji. Z důvodu, aby se „schovalo" rozprodávání českých firem a značek, aby se devastovalo naše zemědělství, aby se z Česka stalo překladiště, skladiště a odpadkový koš sousedních západních států, se nejprve ničilo mediálně i politicky právě ono přirozené vlastenectví, hrdost na naše výrobky a značky, vědce, kulturní hodnoty a osobnosti apod. Namísto hodnotných seriálů a filmů, jsme denně bombardováni bezduchými nebo propagandistickými americkými seriály. To mohlo být zajímavé snad v počátku 90. let, kdy byl „hlad" po „západní kultuře a zboží". Podobných příkladů nalezneme spoustu.
Začali jsme dovážet vše, od potravin po kulturu, čeština se přestala pěstovat, starší občané jí přestávají rozumět, protože je prošpikována cizími výrazy a naše děti jsou z češtinou všeobecně „na štíru", jak se lidově říká. Některé matky došly tak daleko, že i na kojence šišlají v cizím jazyku - prý si tím děti cizí jazyk lépe osvojí od mala. Česká kultura a tvorba postupně upadá a řídí se tkzv. „světovým trendem" a dovozem „béčkové kultury". Stojí však za zmínku, že kupř. české filmy, komedie i pohádky, mají dnes ohromný ohlas nejen u nás v Česku, ale i v cizině. Pohádky a komedie p. Trošky, Svěráka a jim podobných, pomáhají naprosto nenásilnou a o to silněji působící formou, pěstovat právě to správné vlastenectví v té správné formě a dávce - tedy naprosto přirozeně a s rozumem. Vůbec, české pohádky se stávají aktuálnější, než kdy jindy. Snad každý zná pohádku „Sůl nad zlato". Podobně jako Král Já I.,sebral lidem a utopil sůl, kterou potřebovalo i zvíře k životu - „solit se nebude, sůl netřeba, vařit se dá i bez soli" a kuchaře zavřel, protože mu řekl, že bez soli vařit nelze. Král Já I. dokazoval kuchaři, jak lze vařit bez soli - „přiměřeně, přiměřeně, šoupni to tam" - jako naši politici. Nakonec těsto kynulo, až se málem těstem král sám zadusil. Král Já I., došel k poznání až poté, kdy se začal topit v močálu a jeho slova o tom, že: „Já je to poslední, což dříve nevěděl", jsou slova velice poučná a naši politici „vaří a zakazují" velmi podobně a podobných králíků „Já", máme plnou PS a nyní se topí ve „vlastním těstě" a občané, bohužel, s nimi.
Naši „podnikatelé" si staví domky v „americkém stylu". Sice působí v českém prostředí jak pěst na oko, každý ví, že je zde napodobován americký styl a každý ví, že si jej postavila podnikatelská rychlokvaška, která k penězům většinou přišla napodobováním amerického ropného magnáta, ne-li rovnou otrokáře, kde je dovoleno vše a člověk pro něj nemá jinou hodnotu, než „otrok". Mimochodem, vládní reformy a škrty, které předepisuje naše vláda a Hlava je schvaluje, jdou nikoli českou a „vlasteneckou" cestou nebo cestou vyspělých evropských států se zdařilým sociálním systémem (kladoucí důraz na vlastní občany především), ale cestou veskrze americkou a mimo evropskou, která je především v bourání sociálních jistot a postupnému privatizování státu v oblasti správní, zdravotní, školství apod. Z ciziny jsme zejména pobrali to nejhorší a v „nejhorším" také většinou vedeme - a to je naše nové a ryze české, co vytvořili spolu s Hlavou i naši „doživotně imunní" politici.
Hrdost na naše české značky a výrobky se vytratila jejich zašmelením do ciziny. Český zaměstnanec je méně, než cizinec, který má přednost a snáze sežene zaměstnání. Co řekne „cizina", ratingové agentury apod. - je svaté, ale nikoli české a výhodné či vhodné pro naše občany a stát. Vlády, zejména naše pravice, jdou proti vlastním občanům i státu. Demagogicky se pak ozve Hlava z Hradu a volá po vlastenectví a suverenitě, po tradicích, které kvůli mamonu nejdříve pohřbila a cizinou, zejména USA , se vehementně zaštiťovala. Někteří politici se dokonce v americké zadnici útulně zabydleli „na věčné časy"!
Přirozené vlastenectví lze všeobecně a stručně popsat i tak, že vlády by měli především usilovat o přednost pro vlastní občany, kdy by měli být naši občané v Česku všeobecně upřednostňováni, též české firmy, české zemědělství, české výrobky, česká tvorba a kultura, česká zaměstnanost. „Cizinou" se dá vykrýt to, čeho se u nás nedostává. Rozkradením a zašmelením státního majetku, podniků a zemědělství, se však toho u nás nedostává hodně, což byl záměr i účel. Když se díky tomu hroutí i naše ekonomika, vytáhne se „karta vlastenectví"! Státní suverenitu lze získat jen přes řádně vedenou a odpovědnou politiku a skutečně odpovědné politiky, nikoli přes všehoschopné korytáře a hokynáře. Nejen naši občané, ale i státy EU vnímají naši politickou galerku a to i v rámci EU, jako nerovnoprávný státeček, nikoli rovnoprávný, suverénní, byť malý stát. Náš stát působí díky našim „ne-vlastencům", co by vypelichaný chvost EU, což se díky našim politickým hokynářům-ekonomům podařilo z Česka udělat. Ovšem to neznamená, že se budeme uzavírat, že cizinci u nás nebudou pracovat apod. Spolupráce je nutná a byla vždy. Státy uzavřené jen do sebe degenerovaly a my se postupně stáváme čím dál uzavřenější tím, že politika se soustřeďuje na politické boje o koryta několika mocných nahoře a na vše se buď kašle nebo se vymýšlejí zákony, jak deptat ekonomicky i politicky naše občany - tohle však vlastenecké rozhodně není! A občané se začínají pochopitelně uzavírat také sami do sebe a vyčkávají, až se vše zhroutí samo, což dříve či později musí. Byla proto vytažena karta falešného vlastenectví , sloužící jen k dalšímu ohlupování občanů, kdy bylo zneužito „vlastenectví" i k boji proti „nepřizpůsobivým" menšinám. Zhrzený a zneuznaný kult osobnosti se uzavřel do sebe a hodlá uzavřít i občany a stát v marasmu, který vymyslel, způsobil a schválil a je jeho Hlavou.
Pomocí vlády a Hlavy je totiž udržována česká malost a bezvýznamnost, je pěstována malomyslnost a deprese a to již zcela záměrně. Naše vláda i Hlava nás postupně dostává do izolace a právě falešné vlastenectví a falešná suverenita je onou přihnědlou a nebezpečnou falešnou kartou vlastenectví a užitečným pomocníkem., jak štvát skupiny obyvatelstva proti sobě. Slouží k zakonzervování různých negativ a demagogií, ale rovněž dobře poslouží k budování si vlastního kultu osobnosti absolutistického mocnáře, který náš stát pojal jako „svůj" stát a své vlastnictví. Stejně snadno, jako přivlastnění cizího pera. Je to naše ryze česká a pravicová politika, která konzervuje především nešvary a negativa a Hlava svoji zneuznanost názorů v EU i ve světě, začíná nahrazovat kartou vlastenectví. Pomalu i ČSSD se začíná ocitat na podobné cestě, přinejmenším poklonkováním a ubíráním ze svých zásad a slibů občanům. I vlastenectví se dá zneužít, když vše ostatní se propadá.
Hon na čarodějnice a boj proti KSČM nebo p. Paroubkovi a nové straně, stejně jako karta vlastenectví, je nyní dalším „soustem", hozeným občanům. Má je opět splést a zamotat jim hlavu stejně, jako když se „budovala nová demokracie" pomocí podvodů , ze které se po 22 letech stává staronová totalita vlády jedné strany. Že jsou tři, nevadí a díky koaliční smlouvě a jednotnému hlasování, je to naprosto jedno. Rozum je vyměněn za koryto a křeslo v PS, záměrně není dán čas a prostor, aby si schvalující poslanec vůbec uvědomil, co schvaluje - to nepotřebuje, je zde strana a vláda, myslící za něho. Pokud vybočí, je vyřazen, pošpiněn a zneuctěn. Diskuze je nebezpečná a nežádoucí, výsledky pak katastrofou.
Občan si všímá, jak jsme od světa a EU postupně izolováni, jak se nemluví o tom, co se vládě nehodí. Média jsou doslova nabity nesmysly, které slouží na vyplnění prázdných míst po cenzuře, objektivních zprávách nebo komentářích. Máme takovou cenzuru, že se zkracují i zprávy a jejich obsah. Dovíme se, kam se „trefil a ulevil si" papoušek, což je někdy více než na 10 minut reportáže, ale o dění např. v zemích severní Evropy a fungování jejich demokracie a systému, se nedovíme nic - na to je informační embargo, pokud ovšem někdo zrovna nestřílí mladé demokraty. A pokud hovoří náš politik, zejména vládní, jde o proslov, který vůbec nic a nikomu o ničem neřekne. Vypněte si zvuk a dovíte se to samé - čili nic. Určitě se však vždy naštvete, pokud se dovíte, co se musí zdražit a proč nebo jaký zákon byl nově schválen, či jaká rozkrádačka byla promlčena nebo zametena pod koberec. Takže, kartu vlastenectví může vytáhnout jen ten, kdo nejde proti vůli a přání většiny občanů a jejich-našeho státu. Jak může český „vlastenec" rozprodávat státní majetek, bohatství a půdu občanům pod zadnicí a vyrábět z šikovných občanů námezdní sílu pro cizí firmy?!
Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se svolením vydavatele.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDEPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
