Mohl bych pokračovat jsou však dvě výjimky: nebude se zvyšovat počet přijímaných uprchlíků (důvod: překračují hranice přece ilegálně) a nelze zvýšit jednorázový příspěvek k důchodům. (Nenamítejte, že mi jako důchodci vláda od ledna 2016 přidá 40 Kč. Tento obnos totiž pohltí běžné životní náklady ještě dříve, než jej uvidím na papíře.)
Když se objevily zprávy, že mi vláda jako důchodci velkoryse dá k ježíšku – jednorázově! – 600 Kč, zůstal jsem skeptický. Dokud je nemám, nevěřím, řekl jsem si. A bylo tomu tak. Abych takovou částku k Vánocům zbůhdarma neutratil, bylo raději rozhodnuto – neboť přetížení poslanci, kteří se dostavují do sněmovny dokonce i v pátek, takové lapálii jakou je příspěvek k důchodu nevěnují dost času --, že ji dostanu později, zato však zvýšenou na 900 korun. (Abych ji měl na prázdniny?) Teď se ovšem dovídám, že z toho nebude možná nic.
Proč? Příčina je jednoduchá: začala diskuse o jejím (možném) zvýšení. Rada seniorů – to víte, staří lidé jsou bláhovější než před důchodem – přišla s návrhem zvýšit částku (málem už schválenou) o 300 Kč na 1200 Kč. (Upřesněme, že z podnětu Rady předkládá návrh KSČM.)
Pravda, doba Kalouskových úspor je za námi, opakuje dnešní ministr financí – i když zapomíná dodat, že pro důchodce ony časy přetrvávají i za jeho vlády -, trvá ovšem na tom, že šetřit se musí. Zejména na důchodcích. Vždyť dostanou přidáno 40 Kč měsíčně, co chtějí víc? Ministryně práce sice navrhovala – na jaře! před rozpočtem! – valorizaci důchodů. „Ale neuspěla jsem. Pro byla jen ČSSD,“ řekla.
Nelze říci, že by ministr financí byl nyní proti zvýšení příspěvku. „Ale musela by si paní Marksová najít ty peníze v návrhu rozpočtu svého ministerstva,“ vysvětluje.
Ani vicepremiér (křesťanský demokrat) není proti. Rozčileně ovšem tvrdí: „Jestli ČSSD podpoří návrh KSČM na 1200 korun, tak já budu hlasovat pro zvýšení na tři tisíce korun. Když už tak už.“ (Což říká s vědomím, že návrh neprojde.)
Místopředseda téže strany nemá námitky, ale jeho taktika je spíše „sněmovní“: vylepšuje návrh věda, že jako ve sněmovně návrh každé změny přispívá k odmítnutí původního návrhu. Chtěl by proto spíš smazat rozdíl mezi důchodem mužů a důchodem žen. (Jako poslanec takový návrh nejenže nikdy nepředložil, nýbrž musí si být i vědom, že jde o překážkový běh na nekonečnou trať.)
Šéf nově vzniklé SPD by byl pro, ovšem ani při důchodové diskusi nezapomíná na hlavní heslo své partaje: „Než vynakládat miliardy na podporu protizákonných imigrantů, tak by tyto peníze měly být alokovány na podporu našich seniorů.“
Bývalý ministr financí by rovněž byl pro zvýšení příspěvku. „Přirozeně“ s podmínkou: „Kdyby to bylo na úkor vědy a výzkumu, tak ne, s tím zásadně nesouhlasím.“
Možná (!) by návrh podpořila i ODS. Její místopředseda souhlasí: „Částka 1200 Kč je správná.“ Jenom by raději změnil „valorizační vzorec“ pro trvalou změnu důchodů.
Premiér je opatrný. Neříká, že návrh nepodpoří – jen prohlašuje: „Těmto změnám rozumím... O případném zvýšení jednorázového příspěvku ale musíme napřed jednat v koalici, má to výrazný rozpočtový dopad. (To říká s vědomím, že ostatní dvě koaliční strany jsou proti, takže návrh neprojde. Neboť rozpočtový dopad je pro politiky tohoto druhu významnější než dopad na životní úroveň důchodců.)
Pokusím se tedy o shrnutí. Nedá se říci, že by politici nebyli pro (další) zvýšení důchodového příspěvku. Vidí však překážky jako např. vládou (!) schválený rozpočet. (Za Kalouska i po Kalouskovi je rozpočet biblí, na niž přísahají. Přísahy, jak známo, politici nikdy neporušují – nejsou-li donuceni.) Návrh tedy neprojde v koalici. Neprojde tedy ani ve vládě (prakticky jde o totožné instituce). Nemůže projít proto – navzdory možnému tanečku KSČM – ani ve sněmovně. Než jej tam v jakékoli výši schválí, začne se zhoršovat ekonomická situace (nad světem se mraky už stahují, říkají Světová banka a Mezinárodní měnový fond). Špatný konec proto vše napraví: budu se muset radovat, že dostanu 40 Kč měsíčně. Připomíná mi to ženu, kterou v poslední době vídám vždy, když vystupuji z metra v Kobylisích. Sedí u schodů se zavřenýma očima, mumlá – zřejmě prosbu nebo modlitbu -, před sebou prázdnou čepici. Lidi ji vidí, ale jenom míjejí. Někdy se zastydím a vhodím jí do čepice minci. Sotvakdy vidím jiné činit totéž. Ovšem v této zemi – jako jinde ve světě – jsou žebráci a bezdomovci fakta, která vidíme, ale neměníme. Jestli vůbec měnit hodláme, nevím.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
