Například: zloděj se vloupal do domu v nepřítomnosti jeho majitelů, shromáždil všechny cennosti, ale nemohl se dostat ven z objektu. Musel v domě zůstat několik dní, kdy snědl a vypil veškeré jídlo a nápoje a začal jíst konzervy pro psy. Z tohoto jídla dostal žaludeční problémy. A když ho majitelé našli ve stavu, jak leží v křečích na podlaze, lupič prohlásil, že je bude žalovat za to, co musel v jejich domě jíst. Co řekl, to udělal. Soud vyhrál a dostal finanční odškodnění. Je pravda, že musel strávit několik měsíců ve vězení, ale to je vše.
Obdobných absurdních případů je ve světové soudní praxi bohužel hodně. Některým "šťastným" občanům se podařilo na uvedených excesech zbohatnout a někteří důvtipnější - dokonce pravidelně vydělávají na svých právních sporech. V řadě případů se výše pohledávek často pohybuje ve vysokých částkách (milionů US dolarů). Obdobné případy se kromě domácností a bytů objevují i v podnikatelském prostředí ovšem s tím rozdílem, že tady se sazby pohybují v miliardách US dolarů.
Příkladem takového absurdního procesu je i soudní spor mezi Kazachstánem a Kanadou v rámci dohody v oblasti těžby uranové rudy, kterou oficiálně uzavřela Ottawa se Sovětským svazem téměř před třiceti lety. Abychom pochopili celé pozadí tohoto příběhu, musíme si připomenout dřívější události.
Po rozpadu SSSR v roce 1996 kanadská společnost „World Wide Minerals Ltd“ podepsala dohodu s vládou nezávislé Republiky Kazachstán v oblasti průzkumu uranových ložisek, těžby uranu, využití důlního komplexu, rozvoje a využití chemického průmyslu. Na oplátku Kanaďané přislíbili investovat do rozvoje odvětví nejméně 100 milionů US dolarů. Kanada přislíbila uzavřít další smlouvy z hlediska obnovy a udržení sociální infrastruktury státu, včetně mateřských škol a topných systémů měst, které se nacházejí v daných oblastech. Kromě toho se kanadská společnost zavázala, že v co nejkratší době vypracuje plán restrukturalizace jimi řízených podniků a ujistila představitele státu, že kazachstánští zaměstnanci neztratí svou práci, ale budou vysláni na příslušnou rekvalifikaci do Kanady.
Pro Kazachstán, který se zotavoval z pádu předchozího hospodářského systému (rozpad SSSR) a neměl potřebné finanční prostředky k samostatnému rozvoji strategicky důležitých odvětví své země, byl uvedený návrh velmi lákavý. Dohoda byla podepsána a kanadská společnost jako prioritní investor získala maximální daňové výhody a příležitosti k získání zahraniční pracovní síly.
Po pouhých šesti měsících bylo jasné, že kanadští investoři nebudou plnit své závazky. Objemy výroby důlního a chemického zařízení byly sníženy o 60%. Podnik utrpěl kolosální ztráty. Součet těchto ztrát byl astronomický - 9 milionů dolarů. Zaměstnanci nedostávali měsíční platy, ani slíbené sociální dávky, ke kterým se Kanaďané zavázali. Je třeba si uvědomit jeden důležitý faktor, že před příchodem kanadských investorů byl kombinát v zisku. Zisky nebyly vysoké, ale pořád se vytvářely rezervy a zisky byly pravidelné. A najednou se staly firmy v rekordně krátkém čase neziskové. Vysvětlení je velmi jednoduché. Kanaďané neměli v úmyslu investovat do rozvoje kazašského uranového průmyslu a dokonce ani do těch podniků, které získali pod své vedení. Aktivity společnosti byly zaměřeny na těžbu a prodej surovin - mít co nejvyšší zisk…
Kazašské úřady z pochopitelných důvodů vypověděly uvedenou smlouvu. Společnost „World Wide Minerals Ltd“ zkrachovala a její majetek byl rozprodán. Logický dopad. Ale Kanaďané podali žalobu u soudu a požadovali od Kazachstánu náhradu ve výši 1 miliardy US dolarů.
Ptáte se proč? Kanadští právníci vycházeli z dvoustranné dohody o investicích, která byla uzavřena mezi Kanadou a SSSR v roku 1989. Tato smlouva zaručovala ochranu kanadských investic. Ottawa se snažila dokázat, že Kazachstán je podle jejich názoru právním nástupcem SSSR, a proto musí zaručovat ochranu jejich investic. A pokud ne, tak musí platit.
Jak dokládá řada mezinárodních smluv, právním nástupcem Sovětského svazu se stalo oficiálně Rusko. Zahrnuje to i dohoda mezi Ruskem a Kazachstánem. A až do dnešního okamžiku žádná ze zemí světového společenství oficiálně tuto smlouvu nezpochybnila.
Kanada byla první na světě která uvedené následnictví zpochybnila a dosud, i přes veškerou absurditu uvedené kauzy, se kanadský soudní dvůr přiklání na stranu Ottawy. Arbitrážní tribunál Kanady v říjnu 2015 posoudil a přiznal nároky "WWM" vůči Kazachstánu a stále uznává Astanu jako právního nástupce na základě investiční smlouvy mezi Kanadou a SSSR. Co myslíte, jak jinak se v uvedeném kanadském sporu může rozhodnout kanadský soudní tribunál? Zástupci společnosti „WWM“ využili výhodu uvedené kauzy, zvýšili částku pohledávky o další miliardu US dolarů. Své ztráty ze zisku odhadli již ve výši dvou miliard US dolarů.
Další projednávání případu by se mělo konat v nadcházejících měsících. Případ bude nyní projednáván Mezinárodním arbitrážním soudem v Londýně. Čas ukáže, zda vstoupí do historie soudních precedentů. Zatím je jasná jediná věc: míra absurdnosti tohoto případu se zhoršuje a v podstatě se dá srovnat s výše zmíněným případem o nešťastném lupiči, který jedl konzervy pro psy.
Kanadské straně by se mělo pravděpodobně připomenout, že „chudák zloděj“ musí byt nakonec potrestán za svou trestní činnost a skončit ve vězení, protože svět se snad ještě nezbláznil.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
