Ministerstvo vnitra nedávno představilo svůj balíček změn, které by měly upravit volební pravidla. Má se jednat „pouze“ o určité administrativní úpravy, čímž se má zabránit sáhodlouhým politickým diskusím a sporům, které by bylo lze jednoznačně očekávat v případě, že by se navrhované reformy týkaly samotné podstaty a podoby volebního systému. To ale neznamená, že navrhované procesní změny jsou naprosto bezproblémové a pozitivní. Česká volební legislativa by si totiž zasloužila i hlubší meritorní „materiální“ reformu.
Korespondenční hlasování a strojové sčítání je víc než sporné
Navrhované změny se mají týkat v první řadě termínu, ve kterém volby v naší zemi tradičně probíhají. Kromě toho zavádějí korespondenční hlasování ze zahraničí či tzv. strojové sčítání hlasů. Některé z těchto novinek by měly být aplikovány již při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021, pokud tedy proběhnou v řádném termínu. V plném rozsahu by měly být do praxe zavedeny po roce 2022. Problém je už v samotném odůvodnění návrhu od ministra vnitra Jana Hamáčka, který říká: „Je to výkop do debaty, ale už v podobě zákona. Cílem je volby zefektivnit, udělat je i příjemnější, jednodušší“. Jde ovšem samo o sobě o tvrzení velmi diskutabilní. Je totiž sporné už v tom ohledu, zda předkládaný návrh akt voleb pro občany skutečně zpříjemňuje a zjednodušuje, ale také i v tom, zda má být ona „jednoduchost“ voleb jejich nejvyšší hodnotou. Má se tak snad stát namísto jejich konformity s ústavou, zásadami volebního práva či snahou o umožnění realizace hlasování co nejširšímu okruhu občanů?
Od 7 do 22 hodin
Na mysl se vkrádá otázka, zda stojí za to pokoušet se o realizaci takových „revolučních“ řešení, která by mohla být – jen velmi hypoteticky a nejistě – přínosná. Má k tomu dojít na úkor zničení dosavadního a docela uspokojivého stavu, nebo je třeba se spíše snažit o jeho účelnou rekonstrukci? Ve všech typech voleb by se tedy nově mělo volit pouze v jednom dni, konkrétně v pátek, a to od 7 do 22 hodin. Oproti nynějšímu systému by se tak čistý čas „otevírací doby“ volebních místnosti prodloužil o hodinu, tj. ze čtrnácti na patnáct hodin. Je ovšem nanejvýš nepravděpodobné, že by uvedené opatření mohlo odpovídajícím způsobem nahradit výpadek druhého volebního dne, kterým je sobota.
Hlasovalo by se už v pondělí a ve středu
Volby by ovšem nebyly úplně jednodenní, protože návrh obsahuje i ustanovení o možnosti tzv. předčasného hlasování, které by mělo určitým způsobem nahradit výpadek dosavadního druhého dne voleb. Touto náhradou by měla být možnost hlasovat v pondělí a ve středu před „volebním“ pátkem, kdy by byly na obecních úřadech vyhrazené dvě hodiny, během nichž by zájemci mohli přijít vhodit volební lístky předem do zvláštní volební schránky. Už tato relativizace naznačuje jisté pochybnosti předkladatele ohledně vhodnosti a správnosti redukce doby trvání voleb na jediný den. Navíc pak vyvolává některé další pochybnosti a otázky:
Jak bude zajištěna příslušná kontrola a administrace hlasování skrze tyto zvláštní volební schránky? Budou ustanoveny zvláštní volební komise, nebo úkol zastanou volební komise „řádné“? Budou moci být odpovídajícím způsobem obsazeny? Bude garantováno doručení volebních lístků s dostatečným předstihem všem případným zájemcům o předčasné hlasování? Budou o možnosti vůbec všichni potenciální voliči vědět? Jak a kým bude zajištěna bezpečnost a neporušitelnost zvláštních volebních uren?
Nejčastějším argumentem odpůrců dvoudenního hlasování totiž bývá právě riziko manipulace s hlasovacími schránkami během noci z pátku na sobotu. Nyní ovšem by bylo třeba „uhlídat“ tyto schránky (minimálně) pět dní a čtyři noci…
Protiústavní postup
Co je však nejdůležitější, navrhovanou výjimkou by byl významně narušen základní princip jednoty místa a času voleb. Zároveň by došlo i k prolomení rovnosti podmínek pro občany-voliče. Co kdyby například došlo mezi úterkem a pátkem volebního týdne k nějaké zásadní události na politické scéně (což rozhodně nelze vyloučit), která by u mnoha občanů, kteří již mezitím odvolili, vedla ke změně volební preference? Dostali by „druhou šanci“? Totéž a ještě silněji platí v případě korespondenčního – a v jiných souvislostech též zmiňovaného elektronického – způsobu hlasování a strojového sčítání hlasů. Volební právo totiž stojí na (ústavních) zásadách všeobecnosti, rovnosti, přímosti a tajnosti hlasování, které probíhá osobně a zcela svobodně. Všechny tyto zásady korespondenční a elektronické experimenty explicitně porušují. Jsou tedy také, kromě jejich praktické nevhodnosti a komplikovanosti, i zjevně protiústavní.
A co lidé pracující na směny?
Největším negativem redukce doby voleb pouze na pátek by bylo narušení dlouholetou praxí zaběhlých zvyklostí volebního chování českých občanů, kteří se s dvoudenním modelem voleb velmi dobře sžili a uzpůsobili mu svůj pracovní i soukromý režim. Část občanů tak záměrně hlasuje v pátek odpoledne, před odjezdem na víkend, jiná část v pátek pozdě večer před návratem domů, jiná část zase až v klidu v sobotu dopoledne. To se týká zejména statisíců venkovských občanů, kteří do zaměstnání dojíždějí do měst. V pátek by totiž z časových důvodů hlasovat nestihli. Současně si pak nechtějí nebo nemohou brát dovolenou a zařizovat si vystavení voličského průkazu. Dvoudenní hlasování je také mnohem vstřícnější k občanům pracujícím ve směnných režimech a provozech. Mnozí z nich by v případě jednodenních pátečních voleb hlasovat vůbec nemohli, což se týká především těch, kdo pracují na čtyřiadvacetihodinové směny. Mám zde mysli například hasiče, záchranáře, pracovníky bezpečnostních služeb atd. Z tohoto pohledu je pátek taktéž špatnou alternativou, což platí i tehdy, vzali-li bychom koncept jednodenních voleb částečně „na milost“. Navrhovaný pátek je tak mnohem horší než například neděle, která je tradičním volebním dnem v mnoha evropských zemích.
Volební komise by končily ve čtyři ráno
Nikdo zřejmě ani pořádně nedomýšlel, jak v případě jednodenního hlasování „ošetřit“ fungování volebních komisí z časového hlediska. Jejich členové by nastupovali do práce někdy krátce po šesté hodině ranní a v okrscích s velkým počtem voličů by končili nejdříve někdy kolem 3. až 4. hodině ranní. Byli by tak nuceni podstoupit téměř čtyřiadvacetihodinovou šichtu nonstop. Co na to Zákoník práce a prostá lidská ohleduplnost? Nebo se „pojede“ na dvě směny? Raději se proto do Hamáčkova kontraproduktivního experimentu nepouštějme, protože více, než cokoli jiného, může přinést chaos, problémy, chyby a hlavně znatelný pokles volební účasti.
Zrušme voličské průkazy
Tím zároveň nemá být řečeno, že by si procesní design českého volebního systému nezasloužil určité korekce. Tou nejdůležitější z nich by mohlo například být zrušení tzv. voličských průkazů a umožnění hlasování každému občanovi ČR tam, kde se právě nachází. Tato skutečnost by byla zaznamenána do sdíleného elektronického systému, což by, při očekávaném nárůstu volební účasti, vyloučilo riziko opakovaného (vícenásobného) hlasování. Významnější změny by se však, na základě zkušeností z posledních tří dekád, měly týkat samotných volebních systémů a mechanismů jednotlivých typů (a řádů) voleb. To je téma, které by si samo o sobě zasloužilo samostatný a zevrubný rozbor. Budu se mu věnovat příště.
Autor článku, ing. Tomáš Doležal, je ekonom a politolog. Druhou část jeho textu přineseme vbrzku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
